Kočkočlověk

Kočkolidé

U některých ras je jejich původ záhadou. Což neplatí pro kočkolidi… Kolem roku 1130 žil ve městě Glorviken (oblast Glomfjord) alchymista jménem Nicolas Finč. Byl to tak trochu podivín. On sám říkal, že jediná bytost, kterou má skutečně rád, je jeho kočka Lucy. Jak ale ubíhal čas, i on zatoužil po spřízněné duši, jež by mu rozuměla, v ten okamžik se zadíval na svou kočku a dostal bláznivý nápad. Následující týdny pak téměř nevycházel z domu, všechen čas věnoval jediné myšlence. A nakonec se dílo skutečně podařilo! Z Lucy se stala krásná dívka, téměř lidská až na pár detailů… Zřejmě došlo k drobné chybě, jež kouzlo pozměnila, a tak milé Lucy zůstala kočičí ouška, fousky a ocásek. Třebaže Nikolase za tento čin vyloučili z cechu alchymistů, nelitoval, ba naopak od té doby byl poprvé v životě opravdu šťastný. Za čas se s Lucy oženil a měl s ní kupu dětí.

Kočkolidé žijí výhradně v lidských sídlech, kde jsou povětšinou kladně přímáni. Je pravdou, že od samého začátku jsou trnem v oku některých kultů, hlavně na severovýchodě Tornelionu, avšak jejich skutečný nepřítel povstal až v nedávné době. V zemích Kaladorské kapituly bylo ve jménu myšlenky o čistotě rasy mnoho kočkolidí zotročeno. Je to o to horší, že Kaladorští jednají s ostatními sousedy z pozice síly a mají v plánu se rozpínat.

Ať jsou kočkolidé podobní člověku sebevíc, jejich kočičí část se nezapře. Milují veškeré měkké, načechrané věci, co se byť jen vzdáleně podobají klubíčku. Rovněž jejich rozjaření z každého hlodavce je až neuvěřitelné, byť je zde nutno zdůraznit, že je nejedí. Pokud dostanete kočkolidi do rozpaků, často se jim stane, že se zapomenou a vymňouknou. Stane se to i zaskočenému dospělému, u dětí je to naprosto běžné.

 

Vlastnosti

Šerozrakost

Kočičí reflexy

 

Kostým

Kočičí ouška, namalované fousky a začerněná špička nosu, ocásek.

Mnozí hráči používají kontaktní čočky mající vzhled kočičího oka, toto je však zcela dobrovolné.