Shrnutí ročníku 2021

Brožov

Baron André von Durchblauch

Baron přijel do Brožova s posláním výzkumu theolitu a zajišťování těžby. Pomocí nemalé posádky a najatých dobrodruhů vyšetřoval přítomnost záhadných nestvůr napadajících karavany a těžaře a přišel na důvod proč je Brožovský hvozd již po leta takto nebezpečný. Vlivem slabší hranice mezi Brožovem a astrálem se na různých místech v lese objevovaly trhliny, kterými sem procházely bytosti z jiných světů. S pomocí jedné rohaté astrální cestovatelky a svitku ze starých ruin se podařilo zjistit jak trhliny zavírat a především jak využít plný potenciál theolitu. Následně se Baronovi muži postupně utkali s gholgy, clufy a faunoformy a uzavřeli jejich trhliny, zatímco jen tak tak odolávali útokům lesních lidí, jež viděli jak se s proradnými faunoformy spřáhli.

Jejich činy však nezůstaly nepovšimnuty a temné síly z astrálu brzy spustily protiútok. Temný pán faunoformů zvaný Faunlord otevřel nad pevností trhlinu a vyslal vpřed své nejlítější válečníky - Zlatou legii. Hrdinové podcenili přípravy a brzy byli zaskočeni silou svých nepřátel. Ještě před polednem pevnost byla v plamenech a většina mužů mrtvá. Hraničářské posily již nalezly jen střeva rozvěšená po hradbách a mastný flek tam, kde stál baronův zástupce. Baron, který silou vědy útok přežil, brzy shromáždil přeživší a zavelel k poslednímu zoufalému útoku. Tušíc, že zlotřilí lesní lidé je považují za mrtvé, vyslal své muže, aby využili elementu překvapení a dobyli jejich tábor. Najatí hraničáři však nedokázali neuposlechnout hlasu svého srdce a pokusili se o poslední vyjednávání - obzvlášť když byl dryádí královně zrovna přiveden samotný Inspektor, jenž byl obviněn z její otravy. Přítomný Velekněz Šataz však královnu v průběhu jednání urazil a to se pak rychle zvrhlo v krvavou řež. Poslední z baronových mužů byli povražděni, pevnost vypálena a Baronovi nezbylo než požádat Místodržícího o azyl a informovat jej o ztrátě všech dolů a o spojené armádě lesních lidí a astrálů, jež nyní ovládá les. Poté, co viděl jak byl jeho kolega z Gelreánu - inspektor Mered popraven, propadl paranoie, pití a gamblingu a nakonec se v brzkých ranních hodinách z města vytratil na nejbližší lodi.

Místodržící Luccasso Katcherio d´ Foret Noire

Leč Královna Xelesie I. vyslala do Brožova své pověřence, aby dohlíželi na těžbu, export a především výzkum theolitu, Místodržící Katcherio nenechal Brožov pozadu. Vysílal své věrné na nebezpečné výpravy a osobně vedl sestavování prastarého stroje, jenž měl být nabit energií z theolitu. Při výzkumu však došlo k nehodě a místo Stroje byl nabit sám Místodržící. Vzhledem k ovlivnění theolitovou energií začal Místodržící brzy vykazovat zvláštní příznaky a celé město tak mělo obavy o jeho příčetnost a zdraví. Objevily se dokonce drobné vzpoury a Inspektor se jej neúspěšně pokusil odvézt do Galmory. Prohlídky alchymistů však prokázaly, že Katcherio je psychicky a fyzicky v pořádku, ba naopak se cítí líp než kdy předtím... Výzkumy na vybití Místodržícího tedy byly zastaveny a alchymisti jej usadili na theolitový trůn.

Éra vědy právě začíná!

Inspektor Mered

Ve městě úspěšně dohlížel na užívání a export theolitu a řešil pašerácké aktivity. Nakonec však byl obviněn z otravy lesního lidu a popraven po pokusu zbavit místodržícího Katcheria jeho postu a převézt jej na pozorování do Galmory. Královna Xelesie I. z toho rozhodně není nadšená a očekává rychlé vyšetření a potrestání viníků.

Královští výkupčí

Královna vyslala tento úspěšný obchodnický pár, aby řídil složitý výkup a export theolitu a obohatil místní obyvatelstvo o zboží z hlavního města. Ve své misi byli úspěšní neb s pomocí místních dobrodruhů hrdinně ubránili karavany a dopravili královně nemalé množství theolitu. Sláva koruně! Sláva theolitu!

Lesní lid

Vedený dryádí královnou Zoe Vespern Cernunn přišel do Brožovského hvozdu, aby uctil místní posvátný strom. Jejich očistný pobyt byl však narušován hlasitou těžbou z dolu, který byl nebezpečně blízko kořenů Stromu. Lesní lidé se tedy pokusili o vyjednávání, které však skončilo pokusem o jejich otravu. Nakonec vlivem theolitu ze studánky byli posíleni a rozhodli se svou novou sílu použít pro boj s Baronem. Další pokusy o vyjednávání již byly marné a končily především fackami a vychrstnutým pitím. Leč karavany byly ubráněny, samotné doly a Baronova pevnost podlehly náporu jejich ostří. Dryádí královna také uzavřela spojenectví s faunoformy a astrály a tak nakonec společnými silami ovládli les. Druidové v mezičase přišli na to jak zbavit lesní lid jeho theolitových schopností a zabránit dalšímu zhoubnému prorůstání theolitu skrze les. Lesnímu lidu, který si na theolitové opojení navykl, se tato myšlenka nelíbila, a tak vytáhl do boje i proti druidům. Rituál se však druidům vydařil a lesní lid byl poražen při památné bitvě u akvaduktu. Samotná královna obdržela zpět flákanec a místodržící Katcherio jí velmi potupně odnesl do Brožova, kde setrvává na nedobrovolné návštěvě. Nikdo neví jak v jejich domovině přijmou zprávy o své královně a jak to ovlivní ochotu nechat karavany být.

Theolit

Spojené síly druidů a alchymistů nakonec zastavily nekontrolovatelný průsak astrálních sil a šíření theolitu hvozdem se zastavilo. I přes tento zákrok prý důlmistři odhadují zásoby nabitého kamene na dekády a alchymisté Gelreánu a celého světa se těší na nové obzory, které tento materiál nabízí.

Démonek

Za pomoci hrdinů a badatelů byla astrální cestovatelka zbavena své kletby a přeměněna v empatika. Jelikož svůj trest za otevření astrální trhliny si již odpykala a zároveň napomohla k jejímu zavření, nic nebránilo tomu, aby se stala čestným občanem Brožova.

Město

Stává se skutečným ostrovem civilizace, včetně neduhů jako je kriminalita: krádeže, drogy a další zábavnosti. Z drog místní holdují lokálním odrůdám Tuřínu a Dahirskému Cukříku. Městská Garda s kapitánem Chaolem Westfalem však udržuje nekalé živly na uzdě a tak Brožov patří mezi ta bezpečnější města.

Osobní / Skupinové

Hvězda

Hvezda Ethelwen sedí na břehu zálivu a pozoruje pomalu odplouvající loď. "Hvězdný otče, smrtelníci jsou podivní, ale myslím že tu ještě chvílí zůstanu." Pak se otočí za kroky přicházejícího rytíře a barda Thomldena.

Řád Rudého draka

Řád rudého draka vyslyšel baronovo volání o pomoc a hrdinně bránil lesní pevnost na soumraku jejích dnů. Jen zázrakem samotného Draka přežili bitvu se Zlatou legií a opustili hořící pevnost. Poslední příkaz, který jim Baron vydal, bylo vést trestnou výpravu posledních přeživších, aby ztrestala lesní lid za spřáhnutí se s proradnými faunoformy a jejich temným pánem. Tato výprava se brzy zvrhla v neúspěšný lesní soud inspektora a posléze v bitvu, která se Řádu málem stala osudnou. Odplaty se Řádu dostalo až v bitvě u akvaduktu.

Lovci nočních můr

Frederik a Sven De Neuvillové spolu s mnoha členy své družiny odcestovali zpět do své domoviny na severu na území Řádu Ingardonských rytířů. Svědci je viděli nakládat opravdu velkou bednu a v Brožově se přijímaly sázky na to co v ní bylo. Mezi nejčastějšími typy bylo tělo náčelníka Orena Obersonna, vinného za vypálení jejich rodného sídla, upír, nebo dokonce pašovaný theolit.

Baron Joshua

Baron Joshua známá hlava cechu kupců s tuříny, byl obviněný z mnoha zločinů počínaje vraždou a konče nelegalními praktikami. Ještě před soudem byl nalezen mrtev ve své cele. Panují obavy, že bez patřičných opatření o něm ještě uslyšíme. Kupci s tuříny všechna obvinění popírají a odvolávají se na řadu zásadních pochybení při vedení soudního procesu jakož na neoprávněné zabavení značného finančního obnosu.

Kasíno U Rudé lišky

Hazard očividně vydělává a i přes potíže s místním podsvětím se říká, že peníze, které brožovští prohráli, stačily na zakoupení slušně vybavené lodě.

Politické

Gelreán

Ovlivnění Katcheria theolitem a roztržka mezi ním a inspektorem vytvořila trhlinu ve vztazích mezi Brožovem a zbytkem Gelreánu. Mezi šlechtou sílí hlasy, že královna by měla místodržícího okamžitě povolat a neuposlechne-li tak jej i silou sesadit. Mnozí citují minulé tragédie, ke kterým vedlo neřízené zahrávaní si s magickými silami.

Dahir a kult Sýfy

Agent Abdul, jinak známý též jako první důstojník Lynyrd na lodi Smrtihlav, zahynul s výpravou Dahirských uctívačů při pokusu unést Hvězdu pro bohyni Sýfu. Říká se, že náklad theolitu se ztratil někde v průsmycích Kjerstadských hor. Přeživší vyprávěli že karavanu přepadli muži v pouštních burnusech oblíbených v Dahiru.

Sýfa utrpěla značné ztráty. Přišla o agenta, jednotku elitních válečníků, kteří měli pomoci dryádí královně Zoe Vespern Cernunn zničit nenáviděný Brožov, a nezískala ani jeden theolit.

Dahirští rebelové

Rebelům se i přes nehody na cestách povedlo dostat svého muže do Brožova a jemu se pod nenápadným zevnějškem povedlo získat celý jeden náklad. Nyní mají nezanedbatelný objem theolitu, dost na to aby provedli výzkum a zjistili proč Sýfa po theolitu tak moc touží. Možná že již brzy bude odpor nejen marný.

Lathmora

Dokumenty inspektora Mereda unikly a odhalily že z Brožova unikl náklad theolitu a zamíříl okružní cestou do Lathmory. Lathmorští alchymisté se prý nemohou dočkat a vybírají kasičky a matrace na úplatky.

Řád Ingardonských rytířů

Povídá se že že v kruzích řádu probíhá intenzivní alchymistický výzkum a rivalita nad vzorky theolitu a tajnými dokumenty, které prý přivezla rychlá loď.

Elsean

Thomldenova eskapáda s hvězdou Ethelwin se dostala k uším jeho bývalé patronky paní Órly z Dubhu. Bezstarostná léta mladého rytíře možná skončí.

Skendské državy

Pokus náčelníka Erona Oberlsona pobrat co se dá v dole U Kořenové svatyně pro Jarla Ottmara nedopadl nejlépe. Sám Eron byl zabit v souboji na nože i když jeho prvnímu důstojníkovi Kristianovi a lodi Hildegarda se povedlo uniknout hněvu bratří De Neuvillových. Jestli se jim povedlo nějaký theolit odvézt zůstává záhadou.

Outro

V sídle místodržícího byl takhle po půlnoci příjemný klid. Z jednací síně, kde přes den probíhaly politické debaty, vyjádření podpory a věrnosti, se linul příjemný chlad. Jediným zvukem, linoucím se síní, bylo škrábání brku a občasné žblunkání lahve s vínem.

Se suchým hrdlem se pracuje prostě špatně. A že té práce je. Ze zvyku jsem si promnul unavený spánek, na kterém jsem ucítil příjemný chlad, linoucí se z drobných theolitových výrůstků.

"Kdybych to věděl, jednal bych jinak?" zamyslel jsem se, zatímco můj brk samovolně psal další diplomatickou depeši. "Pro bono aquilae…"

Takže si to shrneme - vývozní kvóta a množství theolitu, dopraveného do Gelreánu, víceméně odpovídá a je alespoň trošku uspokojivá. "Jedinou skvrnou celé kauzy je exekuce inspektora.." pomyslel jsem si a natáhl jsem se přes stůl pro záznamový arch "...který značně překročil své pravomoci otrávením lesního lidu, čímž ohrozil stabilitu Koruny v Brožově." Složka s výpověďmi a důkazy byla značně naditá a nepotřebujil číst ji celou znovu. Dobře vím, co tam všechno je. Pěkná detektivní práce pana Martina, několik odborných posudků na mou způsobilost, velká a značně přehledná studie od slečny Koťátka a svědecké výpovědi od kapitána Westfalla a dalších.

"To by bylo."

Dopřál jsem si další doušek nádherně chladného vína a můj pohled padl na pár dalších zpráv, nadepsaných elfsky...na Gelreánském dopisním papíře s mou pečetí.

"Královna Cernunna...Hmmmm..." pomyslel jsem si a udělal pár poznámek ohledně její zítřejší snídaně. "...snad je její bratr lepší politik než ona. No co, aspoň se nemůže říct, že neplatíme úroky. Ostatně, co je jedna facka oproti popravě a rozpoutání dalšího zcela zbytečného konfliktu?" Ústa, žádající pomstu, byla rychle umlčena. Troška dalšího vína zašplouchala v číši, po které se maličko rozlezla jinovatka.

"A pak tu mám tuhle drobnost…" pomyslel jsem si a uvědomil jsem si, na čem to sedím. Trůn z theolitu, darovaný alchymisty, zajišťující klid a mír v Brožově. No dobře, aspoň trošku. Maličko jsem projel pár zpráv od Barona i nového mistra alchymisty Niklfa. "Theolit má dovednost uchovávat energii, částečně energii místní Divoké magie a částečně tu "cizí". Dokud zde bude theolit kontrolován a správně těžen, nezmění se to zde v magickou pustinu plnou pozměněných bytostí..." Tuto větu jsem si dobře zapamatoval. Bohužel, netřeba magie pro problémy. Stačí znesváření lidé.

Ale každý problém má své řešení...ale šílených císařů už bylo víc jak dost. Je dobré se dívat na věci trošku...politicky.

"Politika je vždy o zvážení rizika…" prolétlo mi při pohledu na královninu pečeť, roztékající se v krbu. "...a Brožov se vyjádřil jasně."

Poslední prolog

Lenny pozoroval záblesk světla a černý dým stoupající nedaleko z lesa. I na tu dálku dokázal ve větru rozpoznat gobliní smích a pach jejich důlních výbušnin. Pak se mu podařilo jen tak tak uskočit a vyhnout se tak jedoucímu vozu, který by mu jinak v jeho zamyšlení spolehlivě přejel nohu. Podíval se za vozem a zaklel, avšak tiše, neb věděl, že jde o jednu z královských karavan vezoucích theolit, které teď vyrážejí z města prakticky každý den.

Rozhlédl se kolem sebe. Bylo léto, tři měsíce po objevu theolitu. Ulice se hemžily těžaři vracejícími se z šichty, zatímco na bránu usedal všudypřítomný prach. Kolem zrovna procházela hlídka, která obracela kapsy žoldákům přicházejícím z lesa a pak skupina lovců se symbolem barona na hrudi, která se hlídce raději obloukem vyhla. Lenny prošel kolem velké mapy znázorňující pozice theolitových dolů a zamířil do hospody, ze které byl slyšet hluk a smích. Uvnitř jej čekala hostina jakou Brožov dlouho neviděl - pečínky, koláče a sličné děvy dominovaly prostoru jako nikdy předtím. Náklady na hostinu prý zaplatila sama královna, aby Brožov mohl náležitě oslavit nový rekord ve vývozu theolitu. Když se však theolitu zrovna odvezlo málo, obzvláště proto, že ho někdo zčořil, tak Galmora měla tendenci motivovat opačnou strategií…

Lenny rychle našel své přátele a přitáhl si židli k jejich stolu.

"No to vám povídám, byli takhle velký a měli takovéhle zuby!"

"Jaasně. A nosili s sebou kotlík zlata?"

"Ne, ale měli každý velkou kost!"

Od půlky stolu se ozval tlumený smích, zatímco Job zoufale pokračoval v přesvědčování o tom, co v lese viděl.

"Myslím si, že bychom se měli mnohem víc bát těch lesních lidí, co do lesa nedávno přitáhli." Ozval se Roj. "Špičatý uši a šípy, to nikdy nedělá dobrotu. Dokonce je prý vede nějaká dryáda!"

"Jo. Jestli budou dělat brajgl u některého z dolů, tak ať si to mistr druid pěkně odnese, to říkám já!"

"Mistr druid se snaží pomoct." Ozval se Lenny, který byl lesa znalý hraničář. "Kdyby se do toho nemíchal, už by dávno v lese tekla krev."

Zbytek stolu se na něj nechápavě podíval, pravděpodobně ani neznajíc rozdíl mezi druidem a elfem.

"Dejte tomu čas," odpověděl Lenny na jejich tázavé pohledy, "lesní lid brzy dokončí modlitby u svého stromu a odejdou v pokoji. Pokud někdo od barona neudělá nějakou blbost…"

V momentě, kdy Lenny dořekl tuto větu, se rozrazily dveře a dovnitř vstoupil muž s holí porostlou břečťanem. Celá hospoda očí se otočila jeho směrem a hudba pomalu ztichla. Muž si to pomalým krokem vykročil k čelu dlouhého stolu, kde seděl sám Katcherio - místodržící Brožova. Cestu mu zahradili dva mračící se gardisti než místodržící mávl rukou na pohov. Muž přistoupil blíže a podal místodržícímu srolovaný dubový list, kterým procházely zářivě modré žilky. Místodržící list rozbalil a přečetl si vzkaz, jenž byl do něj vepsán.

"Ano, pošlu tam své zástupce."

Muž přikývl a odešel.

"A co zase mělo být tohle?" ozval se Roj, když se hospoda zase začala bavit.
"Vsadím se, že řešili ten lesní summit." odvětil Lenny. "Lidé z města a od Barona slíbili druidům, že si ty lesní lidi aspoň vyslechnou, když nic jinýho. Vadí jim samozřejmě ta těžba v lese a hluk, jak jinak."

"Počkejte, to je tahle věc!" vykřikl další ze štamgastů u jejich stolu. "Tohle jsem sebral u brány, to bude k tomu!"

"Víš, že ty vyvěšený lejstra si odtamtaď nemáš brát…"

"Ale jdi někam." oháněl se štamgasta zatímco položil lejstro doprostřed stolu.

O kryse, truhle a koruně

Brožov, zhruba dva týdny po příjezdu Barona

Pracovna pana místodržícího začínala drobně připomínat knihovnu. Anebo skládku - záleží na tom, jestli počítáte svitky a zápisky a nebo lahve od vína, krabičky od sýrů a neproplacené účtenky z Lázní..

Dominantou pracovny již přestal být stůl, který se prohýbal pod stohy hlášení, avšak se tu objevily dvě nové dekorace.

První věcí, na kterou padl zrak, byla rozložitá truhla, fortelna trpasličí práce se znakem H. Vše by bylo asi v pořádku, kdyby zevnitř truhly cosi slabě nepableskovalo miniaturními škvírami mezi prkny.

Druhou dominantou byla velká mapa, na které znalé oko mohlo poznat Brožov a okolí. Na mapě bylo - jako všude - spoustu papírků a zápisků. Situace v okolí se na gelreánské nástěnce změnila z "Pijeme víno a jíme olivy" na "Co se to u Královny děje, podejte mi tamten sýr. Ano, ten namodralý. Ano, ten co zabíjí myši smradem."

Pan místodržící dolil poslední kapku z lahve, kterou "odložil" na hromadu střepů v rohu místnosti. Poté přišel k truhle, otevřel ji a vyndal z ní další vinnou lahev, na které se začala dělat drobná jinovatka. "Aspoň k něčemu je ten krám dobrej…" zavrčel místodržící a nalil číši vína veleknězi Stroje a bednu zavřel.

"Takže postupně. Baronovy výsledky odpovídají realitě, je to tak?"Ano, pane. Jak se zdá, tak theolit opravdu obsahuje jakousi latentní formu energie, dle mého je násobitel okolo tří a kus,spíše ke čtyři, Baron tvrdí že pouze za použití dřevěného uhlí…."

Současný vládce Brožova si povzdychl a kněze zastavil včas. "..ano, nechť se točí a je promazán, samozřejmě. Dobře.." podotkl a ukázal na mapu.

"Nechal jsem zakreslit theolitové naleziště na mapu. Objevují se i v místech starých dolů, případně na místech, kde ještě před týdnem nebyla. Takže nejen v lese, nedejStroj v Srdci Hvozdu…Je to tak? A pokud ano, máme pro to my nebo Baron nějaké vysvětlení?"

"Ano. Ne. Ne. Nemáme. Pracujeme na tom...Baron má sice své mouchy, ale také je to muž vědy a kolečko v Osudu…."

"Dobře, dobře…" zavrčel trošku naštvaně pan místodržící "...jenže i jemu bude trošku končit zábava. Mrači, čti…" řekl Lucasso a hodil knězi dlouhý pergamen, osazený několika pečetěmi..

"Já, královna Xelesie I...bla bla bla….nařizuji svému subjektu...bla bla bla….Hmmm…." četl pomalu kněz a v kápi něco mračil "..zahájit těžbu neznámého minerálu..bla bla...jako hlavní prioritu...blah blah nějaké výhružky mezi řádky..blah..trošku politiky...a zakončíme cukrem a bičem..Hmmm. Co s tím?"

"Co by!" rozhodil rukama trošku nervní místodržící "Budeme kopat. Tady se to píše. Nejvyšší důležitosti. Jako chápu proč, ale moje trpělivost…" poznamenal místodržící, "..dobře, zase jsme začali budovat nějaké ty kanály a odtok z Lázní do potoka, je tu docela bezpečno a daří se tu tuřínu. Na rychlý soupis - jde nám to.." poznamenal Místodržící a opět si dolil "Ale tím "Jménem Královny!" už mi trošku tahle korespondence začíná lézt na nervy.." poznamenal a vytáhl další depeši.

"Hele, tady to je. Blah blah blah...a do Brožova vysíláme odpovědného úředníka s doprovodem, kterémužto bude theolit předán..Blah blah...Hmmm, peníze. A další peníze pro Westfalla. Hm. No nic. Vyvěsíme nějakou vyhlášku a theolit budeme vykupovat.. Platit to bude královna a nazdar. Místní nepřijdou zkrátka, nějak to z nich vyklepeme." poznamenal Místodržící, něco si zapsal brkem a smutně si povzdechl. "..není to jediný problém, co budeme muset řešit a žehlit."

"Druid?"

"Druid."

"Hmm….ale je to milý člověk, není-liž pravda?Nebo elf. Nebo co to je."

"Což o to, není. Ale má rád svůj klid a vycházeli jsme mu vždy vstříc. Přeci jen, je slušné mít dobré sousedy... A Baron se svými experimenty tomu nepřidává…"

"Co když se ti dva poperou? Respektive jejich ansábl?" zeptal se věcně kněz.

"To je asi trošku jejich problém. My máme jasno - těžit a odvádět..."

"A když ne?"

"Tak nás vymění. A pošlou sem někoho jiného, kdo se s tím nebude tak crcat jako my. Což Stroj ochraňuj..To vymyslíme.." řekl pan místodržící a zvedl cínový pohár na přípitek.

Po pohárku proběhlo pár malých, elektrizujících výbojů. Ty vběhly do poháru, který se roztrhl a vybuchl. Jak pana místodržícího, tak kněze Stroje ohodily ledové zmrazky s příchutí Irsai.

"A CO U STROJE BYLO ZASE TOHLE!!!"

Lesem zněl zvuk kopyt. Pomalý, klapavý zvuk volků a klidné cvakání kopyt koní. Karavana nebyla velká - dva vozy a jízdní doprovod. Víc nebylo potřeba, cesta nebyla dlouhá.

"Hej, šéfe. Kamže to jedeme?"

"Do Brožova."

"Brožov? To je to místo, kde chčije víno z fontán a maj tam vopravdický víly a tak?"

"Hmm…."

"A prej tam maj i trpaslíky a pavouky a uvolněné mravy!"

"Hmmm…"

"A každej, každej den je tam zázrak, fakt že jo! Říkal to bratranec a ten to má od svý sestry…"

"Ach jo. Dvě věci - první." zvedl královský výkupčí Marius Arald naštvaně ruku "Drž hubu...A druhá..asi budeš zklamanej. No nic…" dokončil výkupčí a mávl na karavanu, která se zastavila.

A není divu.

Divočina jako taková nepotřebovala ceduli. Polní cesta najednou končila hustým lesem, který jakoby pohlcoval světlo. A k tomu přičteme to ticho. Karavana trošku znervózněla, avšak její vedoucí byl starý harcovník. Mlaskl na koně a pomalu se rozjel.

"Copak, pánové? Platíme vám víc jak dost za to někam dojet, něco vykoupit a zase zpět…Za chvilku jsme u Choroše."

Zbytek karavany se nervózně vydal za ním…

A jak to tak bývá, drazí a milí, nedojeli všichni... Ale k tomu co se jim stalo a proč - to už vám nepovíme. Ať je troška tajemství.

Jen u toho bylo hodně krve, střev, řevu a ostrých šípů s žluto-černými letkami.

A jedna velmi překvapená srnka...

Ostatně, nebylo to jediné místo, kde bylo potřeba trošku uklidit...

Velitel Gardy Westfall a gelreánec zodpovědný za obranu města Jan Bezzemek se podezřívavě dívali na zuboženého kupce. Ten byl podrápaný a jedné ruce se velmi aktivně věnovala léčitelka.

"...ale já vážně nelžu!"

Westfall si povzdechl. Jako znělo to velmi podivně a jemu se do lesa moc nechtělo..

"Takže ještě jednou. Jeli jste s pivem k Chorošovi. Je to tak?"

"Ano, pane velkomožný…"

"A krom piva jste vezli nějaké zásoby pro Barona, protože se usídlil kousek, že?"

"Ano, pane kapitáne…"

"A cestou tam vás přepadli čtyři skřetogoblini. Táákhle vysoký…" dodal kapitán a mávl rukou zhruba v úrovni hlavy "..kteří ti po bitce zabili doprovod, ukradli pivo a pak se odporoučeli do lesa. A o baronovo drahé vybavení nejevili zájem a tak ho rozkopali po lese. Je to tak?"

"Přesně, pane! Nelžu! Podívejte se jak vypadám…Jauvaj!" Léčitelka s jehlou a nití jen pokrčila rameny a šila dál.

"To je nějaké divné…" poznamenal "..že by 4 skřeti vymysleli plán, přepadli tě a porazili bez ztrát.." ušklíbl se Gelreánec.

"To jsem neřekl…" ohradil se obchodník a něco vyndal z pytle, co mu ležel vedle židle. "..jsem si dovolil suvenýrek, panstvo. Sem čekal, že mi to nikdo neuvěří."

Westfall a Bezzemek se na sebe podívali a oba si trošku nasucho pokli…

"Tohle nejsou skřeti. Ani goblini."

"No jo. Ty nemývaj rohy a tesáky. A jsou víc uslintaný..."

"To je dost odporný. Ale fakt to vypadá jako skřet."

"Hm, jo no. Ale co s tím. Ta situace je čím dál tím horší. Minulej týden mi jeden ghůl, co vylezl z hřbitova odpravil člověka a poslal čtyři na marodku! Osum stříbrnejch šípů a ta mrcha pořád ještě stála! A není to ojedinělý případ - já vám říkám, ty věci jsou čím dál horší!"

Bohužel dialog o budoucnosti byl trošku narušen příchodem gardisty Karla...

"Šéfe, šéfe! Našel jsem u kanálu krysu. A je velká jako stehno mojí mámy! A má táákhle dlouhý zuby! A hele, jak je přítulná!"

Druid

Před pár týdny

Druid Aileanach seděl ve svatyni a upíjel svůj odpolední čaj a přemítal, neboť si nedokázal vysvětlit selhání jednoho z jeho následovníků. "Nestáhl jsem mu provazy na nohou až příliš těsně? Nebo jsem mu zatížil hruď kamením až přespříliš? Nebo hodina a půl strávená ve tmě na něj byla zkrátka moc?" Pěnu u huby a k smrti vyděšený výraz si prostě nedokázal vysvětlit.

Na žádnou z těchto otázek si však nestačil odpovědět, neboť hladina jeho čaje se roztřásla, jako když se naposledy pokoušela obryně Stáňa připojit k rusalčímu reji. Jenže Stáňa naštvaně odešla poté, co jí Aileanach takové radosti života zatrhl (protože vílí tanečky tančené s razancí obra je to poslední, co poblíž své svatyně chcete), a musel tedy hledat příčinu jinde. Vydal se tedy směrem, odkud pravděpodobně pocházely - a za nedlouho opravdu našel.

O slabou hodinku později došel do města v doprovodu dvou jeskynních vlků, kteří budili respekt nejen proto, že každý svíral v čelistech po jednom svíjejícím se permoníkovi. A protože se žádná ze stráží neobtěžovala druida i s doprovodem zastavit, nakráčel si to až před Katcheriův trůn, kde vlci se zjevným znechucením vyplivli obě vyklepaná stvoření na koberec.

Následovala přátelská výměna názorů, ve které padlo cosi o tom, že dva inkriminovaní (ne)výrostci Bumpic a Picbum těžili načerno a dále cosi o laxním přístupu města k trestům, neboť tihle dva nejsou na koberečku poprvé, což místodržící kontroval povzdechem, jak těžké je permoníky uhlídat, neboť, cituji, "ty malé s**** vlezou všude". Na rozloučenou Aileanach poznamenal cosi o trpkém vínu a šel si po svých… a k jeho smůle ignoroval, čím ti dva malí neřádi mají nadité kapsy.

Současnost

- "Cože udělal?"

- "Jak jako do lesa?"

- "To se jistě nějak vysvětlí."

- "VĚDÁTORA?!"

Aileanach při rozhovoru se sojkou práskačkou znepokojivě zvyšoval hlas, až se naštval jako už dlouho ne, lehce zbrunátněl a trvalo mu nějakou dobu, než nabyl obvyklého výrazu.

"Chceš mi tedy říct, že páně Katcherio befelem nakýbloval nějakého gelreánského vědce ke mě do lesa, protože ho odmítá trpět u sebe ve městě?" optal se pro jistotu Aileanach, když trochu přišel k sobě, ač bylo znát, že je stále poněkud rozrušen. Sojka v odpověď jen vyplašeně kývla a vypadala, že by raději uletěla někam do teplých krajin, protože v přítomnosti naštvaného druida se cítila poněkud nesvá.

Aileanach v odpověď jen cosi zabručel a dovolil nervózní sojce odletět. Jako by nestačilo, že že ti zpropadení permoníci narazili na žílu čehosi, co lidi z města začali s bázní nazývat theolit. Pochopitelně, jako po všem, co se tváří mocně, začali Brožovští dobrodruzi i po theolitu bažit jako námořník po štrejchu po půl roce na moři, takže se jali rozrýt město a jeho okolí a následně se o totéž začali pokoušet i v lese.

Jenže ne, on se mu pod ochranou místodržícího vehementně vetknul do lesa jakýsi baron von Durchblauch s družinou a bandou budižkničemů naverbovaných z města. "Vědec! Badatel! Ještě mi sem natahá alchymisty, a kdo ví, co tu spolu budou vyvádět. Ale protože je z Gelreánu, tak se mu nesmí zkřivit vlas, jinak nám maminka vyhlásí válku - i kdyby tu po něm zbyl zplundrovaný les, fialová tráva a dvouhlavé srnky!" přemýšlel nahlas.

"No počkej. Já ti dám, cpát mi do lesa takovouhle badatelskou svoloč. Tobě ještě ztrpkne to nejlepší gelreánský víno. V puse!" upustil druid nakonec páru a začal vymýšlet, jak těm dvěma zpříjemní život.

Mágovy trable

Golaria, oblast Sundborm, Kaladorská kapitula - jedna z jednacích místností v samotném Konventu. Zima 1520

Arcimág Cirmeon si unaveně promnul spánky a podíval se na iluzorní mapu Tornelionu. Trávil nad ní poslední dobou více času, než mu bylo libo - raději by ho strávil pěkně v klidu se svojí sbírkou amonitů či se věnoval přeměřování lebek elfů.

Bolest hlavy mu přinášelo ale něco jiného, a to totální disbalanc jemné rovnováhy politických sil na jihozápadě kontinentu. Soused Kaladoru - Dahirský emirát - se pravděpodobně zbláznil z písku, neb ve jménu nějaké šílené bohyně (o které předtím nikdo neslyšel) se snaží vyhlásit svatou válku a Emír k tomu prý dal tichý souhlas - buď rozšíří říši anebo mu na válečném poli zemře fanatická, nekontrolovatelná část státu. "Ten starý tlusťoch se v paláci teď musí dobře bavit…" pomyslel si Cirmeon. Což o to, genocida a svatá válka by mu tak nevadily, jenže nechcete být potencionálním cílem...když už, tak pachatelem.

Ale takový je už život.

Ani situace v samotné Kapitule tomu nepomáhala. Poslední dobou připadalo Cirmeonovi, že se více hádají mezi sebou než, že by táhli společně za jeden provaz. Stoupencům Rubínové koleje se snadno křičí o nelidech, uzurpaci magie a o totálním vítězství osvícené inteligence skrze plošnou anihilaci, ale Cirmeon věděl, že takto svět, kterého jsou součástí, nefunguje. Sami proti všem se dlouhodobě neudrží a arcimág si toho byl velmi dobře vědom. Politická klika, jejíž on byl součástí, se dlouhodobě snažila o trvalý pokrok, který sice zahrnoval monopol na magii, avšak s mnohem menší mírou glorifikovaných incerdinací nelidí.

Jenže kde najít spojence?

Denard? Nenechte se vysmát. "To je jako jít s rybou do knihovny - zbytečné a nesmyslné." pomyslel si arcimág. I kdyby emirát vyhlásil válku i svým bývalým spojencům, Denard by byl jen dočasné nárazníkové pásmo, Sýfovské fanatiky by elfí špína rychle přestala bavit. Kde poté by Denardská svoloč našla útočiště? U velké Orlice?
Gelreán. Cirmeon se kysele ušklíbl. Byl si vědom nespolehlivosti tohoto království, kterému vládne žena. Sice krásná, ambiciózní a schopná, ale stále žena, takže nikoliv mág. Kdyby bylo na Cirmeonovi, tak by Gelreánu do znaku dal lišku, nikoliv orlici. Liška si také myslí, že je vychytralá, ale chytí se do pasti…

A pak zcela na západě - malá vlaječka uprostřed Divočiny.

Brožov.

V Kaladoru zvaný též Díra, Žumpa, Prokletá Díra nebo též Pakov. Cirmeon naštvaně prokřupl klouby své staré ruky.

"Brožov…" procedil mezi zuby a podíval se na svitky, mnohé opatřené magickou pečetí Kapituly. "..taková díra."

Jenže jak se zdá, díra na peníze a lidské, cenné zdroje. Nejdřív se nevrátila vědecká výprava, vyslaná za účelem zametení stop pod rouškou odchytu zvířat a následně ani inspektor, který ji měl jít prověřit.

"Nikdy už nikam nepošlu zatracený akademiky…" zavrčel naštvaně starý mág a podíval se na řadu dopisů, které nadšeně popisovaly činnost v Brožově. Všechny signoval a potvrdil poslední přeživší mág-zoolog Pepecroix, což byl ten kámen úrazu. Další dopisy, tentokráte s Gelreánskou pečetí, potvrzují to, co je napsáno v těch prvních a tedy nelze říct moc ani popel.

Tedy oficiálně.

Neoficiální zprávy a depeše hovoří trošku jinak. Nekontrolovaná, nekotvená magie a nedozorované a svévolné nakládání s ní, prašiví arachnirové na povrchu a ještě k tomu s politickou funkcí, místodržící je neschopný alkoholik a tak dále, a tak dále.

Že by to ale celé byla jen šaráda před Kapitulou? Že by to celé byla jen iluze, šal a klam? Není možné...neznal nikoho z géniů současnosti, kdo by napsal takovou dokonalou frašku.

Navíc nové depeše matně popisují jakousi pableskující rudu zvanou theolit. Krátká rešerše archívů Kapituly odhalila jen pár prastarých, ne zcela přesných svitků zmiňujících pravděpodobnou existenci tohoto materiálu, avšak bez konkrétního využití či dalších zmínek. Ve zprávách z Brožova se ale objevují fráze jako "potenciální zdroj energie", "neznámý prvek", "sférické vibrace" či "Pohoda, nic to nedělá."

Jenže necháte v této situaci možný zdroj síly v rukou totálních diletantů? Zvláště pak Brožovských? Navíc královna Xelesie si na to až podezřele moc brousí zuby. I když je možné, že to celé opět nikam nepovede, starý mág se zamyslel. Bude to stát nějaké zdroje, jak lidské, tak materiální, bude to trošku politické riziko a to i uvnitř Kapituly samotné a celé to bude dosti ošemetné. Stojí to tedy celé za to?

Po chvilce přemýšlení dospěl k tomu, že ano. Uchopil mléčný krystal, chvíli se soustředil a pak mu v mysli zarezonovalo spojení s jejich diplomatickým atašé.

"Remueli? Vem skupinku nějakých ňoumů, co si potřebují vylepšit renomé a…..ano, do Brožova. Ano, jako vždycky. Samozřejmě, že oficiálně."

Starý mág odevzdaně zakroutil hlavou a podíval se na prastarý šachový set, na kterém se hla jedna figurka - bílý kůň.

"Ti mladí se to nikdy nenaučí…." zamumlal si pod vousy a vzal si další mléčný krystal….

Na šachovnici se přesunul střelec.

Baron

Chvilku to trvalo, ale znáte to - když jde o zisk, tak Brožov nikdy nespí. Nález theolitu samozřejmě rozbouřil stojaté vody zájmu a každý se chtěl maličko přiživit. Jenže - pan místodržící se vyjádřil jasně. "Theolit nalezený a vykopaný jest podroben karanténímu zkoumání, neb nejsou jasné následky a nakládání s ním jest proti vůli Královny a Brožova.."

Kapitán Gardy sice hrál hru na pašeráky a celníky, ale uspěl tak napůl. Ostatně, ruka Brožova je stále relativně krátká. Výzkumem theolitu byla pověřena jak Konkláve, tak další brožovské Cechy, avšak zatím bez výsledku…

Ale za nějaký čas...podívejme se třeba do hospody. Tam zrovna odpočívá Jáchym Werner, gardista-seržant, toho času mimo službu. Sedí, kouká do piva a přemýšlí, kde by vzal peníze na vstup do bor...lázní.

Vedle něj sedí nějaký pocestný, láduje se zelňačkou a čte si kus papíru, který strhl z nástěnky..

"Co to sakra je…." podivil se cizinec a trošku nedůvěryhodně kroutil hlavou nad gelreánskou pečetí…

"Já bych o tom něco věděl…" připomenul se Jáchym a odkašlal si. "Jen mně nějak bolí v krku, víme, vzácnej pane?" Cizinec nebyl včerejší a pár stříbrňáků změnilo majitele…

"Tenhle Baron přijel z Galmory, je to asi tři dny zpět. Dělali jsme mu ostrahu, tak to vím. Přivezl dva vozy různejch cajků a hufňátů, prej na alchymii. Vypadaly draze a křehce, ne že ne. Šel pak rovnou za naším panem místodržícím…" řekl Jáchym a objednal dvě piva - přeci jen, dneska měl štěstí a také znal nějaké slušné vychování.

"No, a tam se potom docela dlouho hádali, co jsem slyšel. A že náš pan místodržící je mírnej chlap, tak teď mu nějak bouchly saze…."

"No, a jak to dopadlo?" zeptal se cizinec zvídavě a lžící lovil poslední zelí z misky.

"No, pan místodržící vyhnal pana barona, ať si teda jde a vezme si ten kus lesa jako léno. No, a pak jsem slyšel už jen nadávky…."

"Takže pan baron dostal tedy malé léno v Brožově a právo k výzkumu? A teď hledá lidi pro službu Královně a vědě? Chápu to dobře, Jáchyme?"

Jáchym jen souhlasně kývl a poté pozornost věnoval svému napěněnému moku. "Tak na tvůj pěkný pobyt…" usmál se a zvedl korbel. Když ho položil na stůl, po cizinci zbyla jen prázdná miska a plný krýgl piva…."Hmm, ja jsem se mu ale nepředstavil…" pomyslel si Jáchym a pak se pustil do druhého piva.

Za chvilku přišel hostinský a podíval se na gardistu. Vzal dva prázdné korbele a trošku nesouhlasně zakroutil hlavou. "Neměl bys takhle vykládat všem všechno, aby ti někdo tu pusu jednou nezašil, ty kecko jedna. Mám u tebe tři fufníky za ty piva a polívku tvýho novýho kamaráda…"

Jáchym sáhl do měšce, položil na stůl hrst písku a chvilku na ní nechápavě koukal…

"...takže zase na dluh,hm."

Vzácný nález

Kdesi pod velkým brožovským kopcem…

"Jsem ti říkal, kémo. Tři klikáče rovně a pak doprava. Ale néé, doprava a pak tři klikáče rovně! Teď tu kopeme ako paka. Bych rači slopal…" prohlásil Picbum a podíval se na svého bratra, Bumpice. Permoníkům nikdy o přesnost moc nešlo, hlavně že se kope. "Se na to taky. Příště kreslíme…" prohodil naštvaně menší z bratrů a zahodil vztekle krumpáček. Jenže místo běžného zvuku se chodbou rozneslo drobné zacinkání sypajících se drahých kamenů….a matná záře, pocházející z velké kaverny plné svítících krystálů.

"Kýho výra…." podivil se permoník. "Ty kokso, to je fachy.No co. Čutáme. Šéfisko nám zacvaká…."

O kousek výš se druid jemně podivoval nad miskou svého čaje, na které se začaly tvořit pravidelné kruhy… Takové otřesy půdy již dlouho neviděl.

Brožov, sídlo místodržícího, bývalé Velvyslanectví

Pan místodržící položil malou truhličku na nějaká lejstra (zcela nahoře byla pokuta za nelegální výkop pro permoníky, pro úplnost) a málem rozlil sklenku vína. Spláchl nervozitu douškem docela ucházejícího ryzlinku z Ossenu a již asi po osmé zkontroloval obsah truhličky.

"Takže...pokud to dobře chápu, tak tento theolit je jakási magická ruda.." zachmuřil se a podíval se úkosem na mistra Tergase, úřadujícího cechmistra magické Konkláve "..až na to, že nelze použít jako přímý zdroj enegie ani pro mágy, ani pro alchymisty a dle Vašich stručných poznámek…" shrnul situaci unavený správce Brožova a podíval se na hromadu svitků s různými teoretickými nákresy a korespondenčními hádkami jednotlivých mágů "...moc netušíte, co s ním. U Stroje..."

Mistr Tergas trošku smutně pokrčil rameny - celá situace ho také značně tížila a ostatně - přiznávejte, že něco nevíte. "Pane místodržící, situace v Brožově a okolí je z hlediska magické stability dosti proměnlivá a je tedy těžké dělat přesné závěry. Ale s největší pravděpodobností je zde spojitost s prastarými menhiry a změnou refluxe magic…."

Místodržící Lucasso jen zvedl ruku. Tuto - a asi dalších pět teorií - slyšel za posledních pár dní asi desetkrát…

"Chápu. Ta věc je tedy potencionální zdroj značného množství energie, strategická surovina……" povzdechl si gelreánec "...a tedy problém, který mne ruší v pití vína. A bohužel není sám….." dořekl, protřel si unaveně spánky a zrak mu sklouzl na ranní poštu, které vévodily dvě velké diplomatické depeše - jedna se znakem orlice a druhá se znakem kobry…"To mi byl Stroj dlužen."

amatista, ametyst, barva