Prology z minulých let

2019 - "Jak je to s ostrovem"

Za poslední rok se na Tornelionu udála významná událost. Organizace zvaná Šepot, o které se dosud jen spekulovalo, odhodila závoj tajemství, když její vůdce Dermoth zcela nečekanou a pečlivě připravenou akcí vyrval Nový ostrov z rukou místních zeměpánů. Prý se kolem něj začala stahovat smyčka lstí jeho nepřátel a on si řekl, že nejvíce v bezpečí bude v novém království na ostrově, kde dosud neexistují žádné zavedené struktury. V království, které si bude moci vytvořit dle svého. Šepot vládne nejrozsáhlejší sítí špehů, zvědů, špionů a agentů na celém Tornelionu a oficiálním přiznáním své existence vložila novou, důležitou figurku do rozehrané partie, již je současný Tornelionu. Ona tam tedy vždy byla, ale od nynějška ji mohou využívat všichni hráči. Dermoth se totiž rozhodl založit své nové postavení na poskytování služeb své sítě ostatním. A začal tím, že se rozhodl odškodnit všechny, kterým zabral území na ostrově tím, že jim poskytl kredit, který mohou využít dle své libovůle. Dále nabídl své služby všem ostatním. Využívání služeb Šepotu má samozřejmě svá pravidla. Většinou si nechává platit v protislužbách a vyhrazují si právo jakoukoliv službu odmítnout (pro případ, že by šla na kříž s jejich agendou). Co se morálky týče, tak jsou jejich postoje velmi uvolněné a k unesení dětí problémového člověka, vydírání, následnému prodání těchto dětí do otroctví a jejich eliminaci se staví úplně stejně, jako k získání informace pomocí vína, peněz a lehkých žen.

 

2019 - "Všudypřítomní bohové"

Z pera Žofky, bývalého mistra kněze:

Stále častěji děje se, že za mnou chodí lidé a další bytosti ptát se na sny a vidiny. Stále častěji se do snů a myslí Brožovanů kradou obrazy, které nápadně připomínají výjevy z náboženských knih všelijakých bohů. Nejčastěji se zobrazuje žena, či snad elfka, v bílém šatu, při návratu do svého háje. S jejím příchodem vše kvete. Ovšem na jejím srdci je hluboký šrám, který každý ze snících vnímá. A ten šrám bolí - tolik, že bohyně slzí. V každé z jejích slz je vidět světlo. Teplo a dobro. A slzy, které kanou na zemský povrch, za sebou nechávají stopy - prameny. Z míst, kam slzy dopadají, začíná ihned vyvěrat pramen. Sen vždy končí tím, že se ona vysoká, bíle oděná postava skryje a ztratí z dohledu. Co však po ní zůstane, je zřídlo, k němuž se vmžiku začínají stahovat zvířata. A to je moment, kdy se většina lidí (či bytostí) probere. Ve snech bývají drobné odchylky, ovšem nikterak zásadní. Občas namísto ženy vidí muže - elfa. Občas se neschází k pramenu zvířata, ale víly. Ovšem zpráva - sdělení - zůstává stejné. Může to být..? Eh - asi příliš fantazíruji.

Zajímavějšími výjevy jsou pak takové abstraktnější vize, s nimiž začali lidé chodit i v průběhu noci. Budí je - probírají je z klidných spánků. Narozdíl od dobra, které je cítit z předchozího snu s bohyní, jsou tyto sny velice zužující. Jakoby naprosto vše - vzduch, bytosti, nebe, budovy, strava... zkrátka vše! - začínalo měnit svou podstatu. Jako kdyby něčeho neutrálního, běžného a všudypřítomného stávalo se temným. Snad někdo obrací bohy k zlu? Snad někdo vzývá staré bohy cestou, kterou by se ani nejodvážnější z Tornelionských učňů bálo pomyslet..?

A do třetice - sny plné minotauřího běsnění, výjevů býká s bičem, kladivem či jinou zbraní, temna a chladu - které však některým jedincům hraje na citlivé struny a plní je nadějí. Snad i Vitirix se vrací? Těžko říct.

Kdybych měl z snů vyvodit závěr - shrnu jej třemi poznatky. Vitirix je předvídatelný a není sám o sobě hrozbou. Co však vzbouzí obavy je sen druhý. A první sen - ten mně plní nadějí. 

 

 

2019 - "Epilog k Ostrovu"

„Tak ven s tím“, řekl Tanholm. Pohled na Soa, jeho kancléře, který nervózně přešlapoval před jeho stolem, v něm vzbuzoval nejen netrpělivost, ale, k jeho překvapení, i lítost. Starý muž vypadal, jako by mu měl sdělit, že všichni, které kdy znal, zemřeli.

„Přišel posel z ostrova můj pane…“

„No? A jak se vede našim odvážným osadníkům?“

„Vzkaz není od nich, ale od jakéhosi Dermotha, který se podepsal jako král ostrova.“

Tanholm významně pozdvihl obočí. „Král ostrova?“

„Podle jeho vyjádření by to měl být pouze dočasné pojmenování. Alespoň dokud se nerozhodne, jak se jeho nové království bude jmenovat.“

„Zkus mi to říct popořádků,“ řekl Tanholm a unaveně si promnul kořen nosu.

„Zkrátka je to člověk, který se objevil na ostrově s poměrně početnou armádou, a během několika málo týdnů s ní obešel celý ostrov. Všem osadníkům dal prý na výběr. Přijmout he jako svého pána, odejít, nebo zemřít.“

„Ehm hmm…,“ zamručel Tanholm s nepříjemně podezřívavým podtónem.

„Nejprve se jim pár osad postavilo…prý s nevalným výsledkem. A pak se začala kolena ohýbat jak obilí při bouřce.“

„Takže ostrov je jeho? Je to hotová věc?“

„S politováním…ano“

„Proč se o tom dozvídám až teď? To nikdo nežádal o pomoc?“

„No. Prý se pokoušeli, ale Dermoth měl dostatek lodí, aby blokoval veškeré snahy kontaktovat pevninu.“

„Dobrá,“ odpověděl Tanholm, který se pokoušel zůstat v klidu, navzdory tomu, že se právě dozvěděl, že přišel o značnou část svého jmění. „A co přesně tedy ten Dermoth píše? Nebo je to jen posměšné prohlášení, že mě okradl?“

„Kupodivu ne. Vyznění celého dopisu je velmi slušné. Vzhledem k jeho akcím bych řekl, že až absurdně slušné…“

„Tak mi to podej…“ povzdechl Tanholm.

 

Lordu Tanholmovi z Harvikenu, maršálovi řádu Ingardonských rytířů

Drahý pane,

Prosím dovolte mi informovat Vás o dění nejnovějším ve Vašich ostrovních državách. S politováním Vám musím sdělit, že Vaši vazalové byli postaveni do nesmírně obtížné situace, ze které nevedlo úplně správné východisko. Zde se ti šlechetní pánové rozhodli zvolit nejmenší zlo. Mé srdce zaplakalo nad upřímností, se kterou se snažili hájit Vaší pozici, a proto Vás prosím – nehněvejte se na ně za jejich rozhodnutí nalézt to nejschůdnější východisko pro ně a jejich rodiny a ohnout koleno před novým pánem. Plně si uvědomuji význam svých akcí, a jejich dopad na Vaše plány. Prosím věřte, že mé činy byly poháněny nutností a nikoliv příležitostí. Chápu, že je to pro Vás pramalá útěcha, ale rád bych se Vám pokusil vynahradit Vaší škodu. Mé možnosti jsou však omezené. Finančně Vám kompenzovat Vaší investici bohůmžel není v mé moci. Co Vám však nabídnout mohu jsou služby mé výzvědné sítě. Informace hýbají Tornelionem a já jsem ochoten Vám je poskytnout. Doufám, že tuto kompenzaci přijmete společně s mou omluvou.

S přátelským pozdravem,

Dermoth, král ostrova (jsem si vědom, jak kýčovitě tento titul zní, a hodlám jej užívat pouze do té doby, dokud své nové království nepojmenuji. 

 

2019 - "Zprávy o fungování zahraničních agentů na území Brožova"

Gelreánské království

Gelreán se začal v Brožově angažovat hned od svého vzniku. Královna Xelesie byla, ještě před válkou, vyslána do Brožova, jako velvyslanec císařství. Během své mise však nalezla důkazy o tom, že její dynastická větev Eldein má na císařský trůn větší nárok, než dynastie Athain, ze které pochází císař Nikodémus. Na základě těchto důkazů vznesla nárok na trůn a započala tak válku, která rozervala císařství na kusy. Gelreán si dobře uvědomoval význam malého, přístavního města na okraji známého světa a proto sem okamžitě vyslal své agenty. Mezi ty nejvýznamnější patří Luccasso Katcherio d'Foret Noire, Lukrécie Merici, Mrač da Trigallci a alchymistka operující pod jménem Kotě. Velvyslanectví zde postupně upevňovalo svůj vliv a jeho agentům se podařilo vybudovat důvěru Brožova na takovou úroveň, že rada města sama navrhla, aby vynikající vztahy byly ještě prohloubeny a vložila osud města do rukou Královny Xelesie. Brožov se tak de facto stal vazalským městem Gelreánu

Kaladorská kapitula

Kaladorská kapitula vyslala diplomatickou misi do Brožova roku 1517. Jednalo se spíše o průzkum a zhodnocení situace v Brožově. Nedošlo k navázání nějakých hlubších diplomatických vztahů.

Denardské velkoknížectví

Zájmy Denardského velkoknížectví v Brožově byly zatím striktně obchodního rázu. Množství obchodníků zde rozšířilo své operace. Diplomatické vztahy zatím navázány nebyly.

Dahirský emirát

Dahirský emirát si nese hlubokou křivdu směrem k Brožovu z doby, kdy jeho velvyslanci domluvili sňatek princezny Elvíry s místním místodržícím. Princezna doputovala do Brožova společně se svou družinou a bohatým věnem. Místodržící však věno ukradl a uprchl z Brožova.

 

2018 / 2019 - "Politické Intermezzo"

Ayla Seridan uzavřela svou komnatu. Už byl skoro čas. Vstoupila do kruhu, který, nedlouho před tím, nakreslila na podlahu. Zhluboka se nadechla a pronesla zaklínadlo. Náhlý výboj magické energie zavlál jejími vlasy a šaty. Když otevřela oči, tak zjistila, že projekční kouzlo zapůsobilo skvěle. Kruh kolem ní promítal komnatu nejvyšší rady Kaladorské kapituly. Rozhlédla se kolem a zjistila, že, z dvanácti členů nejvyšší rady, je v místnosti přítomno pouze osm z nich. Ostatní, stejně jako ona, použili projekční kouzlo stejně jako ona. Oči všech se upíraly k Cirmeonovi, arcimágovi a nejvyššímu představiteli kapituly. Ten počkal, dokud se v hale nerozhostilo ticho a pak mávl rukou. Barevný písek, který pokrýval podlahu celého sálu, ožil a vytvořil plastický model Tornelionu. Aylu to již nepřekvapilo. Cirmeon byl manipulací s pískem proslulý. V některých okamžicích se zdálo, že písek v jeho přítomnosti plnil jeho vůli stejně samozřejmě, jako by byl jeho další paží.

 

„Takže…“ prolomil ticho jeho autoritativní hlas. „Jak jsme na tom s těmi míšenci?“

„Při vyjednávání s Dahirem jsme narazili. Nejspíše mají s Denardským velkoknížectvím vlastní plány a nechtějí, aby…“ rozpovídal se Khalif Rea, jeden ze členů rady

„Nemusím Vám snad připomínat, že cesta přes Kjerstad je pro nás stejně důležitá, jako Scordie. Dobrá. Zkusme s tím něco udělat. Pokud možno tak, aby nám Dahir hned nevyhlásil válku.“ Přerušil ho Cirmeon. Mávl prstem a písek se přeskupil tak, aby zobrazil pohyb vojsk kapituly k hranici s Kjerstadem. Pak pokračoval: „Co dál? Nějaký další vývoj?“

V sále najednou zavládlo nepříjemné ticho. Cirmeon ho okamžitě zaznamenal a evidentně mu velmi rychle začala docházet trpělivost.

„Tak ven s tím…“

„Jde o Brožov,“ vyhrkla najednou Ayla a okamžitě pocítila, jak se několika členům rady ulevilo, že to nemusí být oni, kdo o tom arcimága spraví.

„Snad ne další debakl jako posledně…“

„Bohužel ještě hůře… Brožov se rozhodl složit lenní slib Gelreánu.“

„COŽE!!?“ vykřikl Cirmeon, ale pak se hned trochu uklidnil. „Abych to pochopil správně,“ pokračoval ledovým hlasem. „Naši velvyslanci mě ujišťovali, že Brožov chce, za každou cenu, zůstat samostatný. A vy mi teď říkáte, že zeměpáni nejaktivnějšího zřídla divoké magie v Tornelionu přísahali věrnost Xelesii a té její chásce, která si ani nezapálí oheň bez křesadla? To přece nemůžete myslet vážně! Jak se to stalo?“

„Podle našeho agenta zaslala Brožovská rada Xelesii dopis, ve kterém požádala o přičlenění ke Gelreánu. Nejspíš cítili, že samostatnost je pěkná věc, ale taková bezpečnost… A to zvláště v kontextu toho, co se děje v Tornelionu“

„Dobrá,“ řekl Cirmeon, který se již poněkud uklidnil. „Naštěstí mezi Brožovem a zbytkem Tornelionu leží Divočina, tudíž se na něj zatím dá pohlížet jako na exklávu a odříznutou kolonii. A my musíme zajistit, aby to nikdy nezašlo dál. Pro teď sezení odkládám. Zůstane tu jen Seridan, Fertheas a Lonborn, vy ostatní můžete odejít. Jo, a těm Brožovským velvyslancům bychom se měli odměnit nějakým novým diplomatickým úkolem, například v Balangenu.“

 

2018 - "Cizím písmem psáno"

Není tomu ani pět hodin, co do zvonice přiběhl vystrašený Guta. Hrál si s dalšími dětmi na v sutinách a v tom našli nějakou podivnou skulinu, která vedla do podzemní místnosti. Nikdo si jí až do dnes nevšiml, až malí neposední kluci při hře na průzkumníky. Uvnitř je čekal podivný úkaz - průhledná postava, která v rukách třímala téměř průhledný, zdánlivě prázdný list papíru. Po chvíli prý postava promluvila a vydala se směrem k městu. Když vylezla na podium, klekla a zmizela.

Místnost jsme spolu s rodiči dětí důkladně prošli, abychom našli příčinu toho všeho. Nenašli jsme nic než tři listy zvlhlého papíru. Vzal jsem je k sobě a nechal šetrně vyschnout. Ani mne nepřekvapilo, že nesly znaky, které nás poslední léta provázejí a snad nám odkrývají minulost místa, kde nyní žijeme. Listy, jak je mým zvykem, jsem přepsal a vytvořil několik kopií pro své studenty.

Sám již písmu matně rozumím - nedokáži však nijak předat jeho smysl - způsob, jak ho číst - dál. Je to zvláštní, člověk jako by četl intuitivně a spíš pocitově, než skutečně překládal. I mí studenti, ti nadanější, kteří jazyku snad začínají rozumět, tvrdí, že nedokáží popsat způsob, jak písmo číst.

Pro případné badatele přikládám k této zprávě i jednu kopii nalezených papírů.

 

2018 - "Vítězství a prohry - epilog politické linky 2017"

Velvyslanec Drei Al Nerul se, s pohledem na velkou mapu Tornelionu, uvelebil ve svém křesle. Pohledem přejel muže, kteří stáli okolo stolu, a kteří teď mlčky upírali svůj zrak přímo na něj. Vojáci, obchodníci, šlechtici a špioni. Výkvět Dahirské elity. Drei si pomalu nalil vodu z velkého džbánu a konečně protrhl ticho, které v místnosti panovalo.

„Tak jak se nám vyvíjí válka?“ zeptal se a důrazně zabodl pohled do mapy.

„Zdá se, že Skendsko-Arnské tažení vůči Gelreánu skončilo. Poté, co generál Arnim přesunul svou severní armádu do Odmulska se jarl Ottar rozhodl nepodstoupit další bitvu. Místo toho zvolil taktiku spálené země. Vyplenil Odmulsko a opustil ho.“

Drei zvedl pohled k Iklemovi, kapitánovi řádu pouštních škorpiónů, který na mapě zrovna odsouval skendskou vlaječku z Odmulska a nahradil jí tou Gelreánskou.

„Takže Ottar to konečně vzdal?“

„No spíše se strategicky rozhodl neriskovat další konfrontaci,“ odpověděl Iklem

„To jsem zvědav, jak to bude obhajovat před náčelníky jednotlivých klanů jako přízeň bohů, ale to už nějak dopadne…Inu dobrá. Co dál?“

„Další zprávy ze severu,“ promluvil Emrik, představený obchodnické gildy. „Ze dne na den padla Aurea ve prospěch Osensko-Bergenského městského svazu. Říká se, že šlo o palácový převrat. Začalo to smrtí místního zeměpána Gitona. Prý dostal darem zvláštní prsten a hned, jak si ho nasadil, tak zemřel. Následný převrat a příklon šlechty k městskému svazu proběhl až příliš rychle na to, aby to byla náhoda.“

„A Ingardonský řád se zmocnil Onerhaimu,“ poznamenal Marciot, špion z Osensko-Bergenského městského svazu ve službách Dahirského emirátu, kterého Drei neměl příliš v lásce.

„Využili rozptýlení Skendské armády a udeřili. A prý udeřili velmi tvrdě. Zdá se, že, oproti původním předpokladům, to bude síla, se kterou, na severu, bude potřeba počítat.“

„No, rozhodně žijeme v zajímavých časech,“ řekl Drei a zamračil se na stůl s mapou. Pomalu vstal a zvedl z plánu figurku vyřezanou do podoby gryfa.

„A co Lathmor? Co dělá Nikodémus?“

„Zdá se, že pochopil, že se nejedná pouze o nějaké povstání rolníků, které rychle potlačí. Po několika porážkách přestal bezhlavě útočit na všechny strany. Uzavřel příměří s klanem Harsa a začal vyjednávat s Oskalonskou državou. Prý jim nabídl autonomii, jen když mu budou přísahat věrnost. Každopádně konsoliduje síly a vliv,“ odpověděl mu Emrik

„A zdá se, že není slepý ani ke vzdálenějšímu dění. Prý vyšle výpravu do Brožova,“ doplnil ho Marciot.

„Brožov…“ povzdechl si Drei. „ To je ten problém s těmito městskými systémy.

Jejich starosta pojal za ženu jednu z našich princezen a při prvním náznaku nesnází jí odvrhl a prchl. A my nyní nemůžeme být naštvaní na Brožov, vtrhnout tam s armádou a podrobit si ho, jelikož podle nich to byl čin jednoho hanebného muže, od kterého se nyní město distancuje.“

„No - musíte uznat, že, ani z naší strany, to nebyla úplně čistá dohoda. Konec konců jsme o tom černokněžníkovi věděli a…“

„Ten ničema shrábnul naše zlato a zmizel a navíc ani nemáme komu tuhle urážku samotného Emíra oplatit!“ rozohnil se Drei

„Pouze do té doby, než bývalého starostu dopadne některý z našich lovců lidí. Odměna za jeho hlavu je více než štědrá,“ poznamenal klidně Iklem.

„Ano. Přesně tak. Však on Tornelion není tak velký, jak se někteří domnívají,“ řekl Drei a přelétl očima místnost. „Ještě něco?“

„Denardské velkoknížectví zabralo Kjerstadskou bažinu.“

Drei se zatvářil trochu zmateně a pak se zeptal: „Komu?“

„Nikomu. Jednalo se o terra nullius. Přímo tady,“ řek Emrik a ukázal prstem na mapu.

„No dobrá, ale proč?“

„Nejspíše proto, že mohli.“

„Snad alespoň tuší co dělají. Rozpínat se takhle směrem ke kapitule. Je to už vše? Tak tím končím dnešní zasedání.“

 

2018 - "Hle, ostrov!"

Ryloh doplul se svou plachetnicí až ke svému oblíbenému místu poblíž Meuhenského proudu. Bylo to dobré loviště. Málokdy se odtud vracel se špatným úlovkem. Skasal plachtu, shodil klec na kraby a nakonec rozhodil síť. Zrovna se chtěl pohodlně uvelebit u kormidla a navést plachetnici blíže k proudu, když cosi škublo jeho lodí. Nejprve si myslel, že do sítě chytl skutečně velkou rybu, ale pak si všiml, že šňůry od sítě jsou volné. Ihned stočil zrak druhým směrem a spatřil, že lano od klece na kraby je našponované k prasknutí. Jeho loď byla tažena ohromnou rychlostí na otevřené moře. Okamžitě  se chopil nože u svého pasu. Doklopýtal až k napjatému lanu a nožem ho přeřízl. Vůbec netušil, co se děje. Rozhlédl se kolem. Ještě nikdy neslyšel o tom, že by se moře chovalo tak divně. Jakoby začalo vřít. Loďka se začala zmítat. Zrovna když si Ryloh myslel, že se převrhne, tak v dáli hladinu moře prorazil ohromný kamenný klín, který rychle stoupal k obloze. Než se Ryloh nadál, tak z něj byla hora a několik dalších vrcholů prorazilo hladinu. Bylo dílem několika málo okamžiků, než se uprostřed moře, kam Ryloh jezdil na lov snad celý svůj život, vynořil ostrov, o kterém nikdy nikdo neslyšel.

 

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Mirael Fae (c)

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

 

Berleg, který zrovna dopisoval zprávu pro pána ostrovů, se rozhlédl po tom podivném kusu země. Stále tomu ještě nemohl uvěřit. Když prvně zaslechl zvěsti místních rybářů o ostrovu, který se zničehonic vynořil u Brožova, tak by se býval vsadil, že je to jen hospodská povídačka. Vsadil by se a prohrál by. O pár dní později mu pán ostrovů přikázal, aby zjistil, co je na těch povídačkách pravdy. Nyní už několik týdnů přecházel po ostrově a pečlivě ho mapoval. Vše na tomto místě bylo podivné. Ostrov byl kdovíjak dlouho ponořen, ale přesto byl pokryt starobylými lesy. Pramenilo zde mnoho řek s pitnou vodou a dokonce se sem neuvěřitelně rychle přesídlila zvěř. Nejprve potkával pouze množství ptáků, ale již několikrát zahlédl i stáda jelenů a divokých ovcí. To nejpodivnější však odhalil teprve včera. Ruiny. Starobylé pozůstatky civilizace. Při pohledu na ně se mu vybavili prastaré báje a legendy o městech, s nimiž se utrhl útes a vzalo si je moře a o ostrovech, jejichž obyvatelé rozhněvali bohy, kteří je potrestali a celý ostrov srazili do hlubin. Na ostrově byly věže, pozůstatky vesnic a měst. Staré pevnosti i ruiny budov, jejichž účel nedokázal určit, v nichž nalezl prapodivné krystaly. Ostrov sám leží mezi Brožovem a Arecibem a má velikost přinejmenším čtyř provincií. Ačkoliv jeho podivný původ vyvolával pochybnosti, tak se zdá, že ostrov se již ustálil.

Berleg se krátce zamyslel a pak na konec své zprávy připsal poznámku: „Vhodný k osídlení“. Pak ke zprávě přidal mapu a několik těch podivných krystalů a nechal je odeslat pánovi ostrovů.

 

 

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

 

Berwick Wolrak stál na přídi Malé krásy, lodě, která plující pod vlajkou pána ostrovů. V rukou třímal pověřovací listinu, která měla změnit celý jeho život. Povolení od pána ostrovů k zabrání nově objevené terra nullius. Co na tom, že to byl podivný a tak nějak strašidelný ostrov. Pro něj to byl prostě ostrov! Navíc ostrov, na němž se má nacházet neobyčejné bohatství. Ty podivné krystaly, které se mají na ostrově nacházet, prý mají neobyčejné vlastnosti. Třásl se nedočkavostí. Tušil, že není jediný, kdo si na novou zemi brousí zuby. Touhle dobou se zpráva o ostrovu, který se sám od sebe vynořil z moře, zcela jistě již roznesla po celém Tornelionu. A každý druhorozený syn, který má zdroje, ale nemá půdu, bude té zprávě velmi pozorně naslouchat. Berwick se utěšoval alespoň myšlenkou, že ostrov má být údajně dost velký na to, aby se na něj vešlo menší království. Zcela jistě tam bude dost místa pro jeho malý kousek země. V tom uslyšel výkřik hlídky v koši na stěžni.  „Země!“. Je to tady! Konečně. Několik dalších dní strávili průzkumem okolí, než dorazili k pobořené pevnosti. Bylo dílem okamžiku, než nad ní zavlála zástava Soldenského panství.

 

2017 - "Kostka! Leták!"

Z úst Žofky, zvoníka:

 

"Dnes ráno jsme dopadli zloděje. Poprvé v historii Brožova však nedošlo k okamžitému soudu a výkonu trestu, ale objevili se i zlodějovi zastánci.

Spousta lidí se divila, jak je to možné. Vždyť každého zloděje trestáme stejně již několik let. Tentokrát však panovala jiná atmosféra, než při jakémkoliv jiném dopadení. Možná to bylo tím, že zloděj téměř nemluvil, jen mumlal něco o lidech, krysách, pomstě - vlastně o tom, o čem běžně zloději dopadení při činu mumlají.

Spíš než mumlání zloděje ovlivnil sled událostí předmět, se kterým zloděj utíkal. Spousta lidí se při odhalení jeho kořisti začala zloděje zastávat se slovy, jako: "Bez něj bychom to nenašli!" nebo "Měli bychom mu spíš děkovat, né ho trestat!".

Ukázalo se totiž, že zloděj si všiml, že pod kostkou ležel složený list papíru. Děsivé je to, že písmo, kterým je psán, je totožné s písmem knihy nalezené v kostce.

Možná se Brožov posouvá ke světlejším zítřkům. Třeba se jednostranné přemýšlení zdejších obyvatel mění. Snad se blížíme světlejším zítřkům."

 

2017 - "Zas ty znaky"

Zdá se, že kostka a drobný papír v ní nebyly jediným objevem z doby dávno minulé. Z kraje tohoto týdne se při zakládání nové stavby objevil další kus, nám zatím neznámé, historie.

Jedná se o knihu, jež je psána stejným písmem a jazykem, jako leták z kostky. Po knize pohlíželo hned několik párů očí, svěřena však byla do rukou jedné z místních učených. Ta se nyní, spolu se svými kolegy, pokouší prolomit písmo starého národa a přeložit knihu do našeho jazyka.

Vzhledem k tomu, že o knihu má zájem mnoho dalších, místní se rozhodli vyhotovit hned několik přepisů. Jeden z přepisů přikládám i k této drobné zprávě, aby se i každý z vás mohl pokusit šifru prolomit.

 

(Odkaz na sken knihy)