Návrat Ztraceného Města (I. Prolog 2025)

31.10.1524
Noc nad zálivem nedaleko města Brožov byla chladná a ztemnělá, jako by sama příroda zadržovala dech. Od léta byl na moři klid a žádné další obří příšery neztrpčovaly život brožovským námořníkům. Hladina moře se blyštěla ve svitu bledého měsíce, jehož světlo tančilo na vlnách a na první pohled všude vládl mír a klid. 

Vítr náhle utichl, a přesto se voda podivně čeřila, jako by pod ní cosi mohutného roztahovalo dávno zapomenutá blanitá křídla.

Pak to přišlo.

S dunivým rachotem, který připomínal výdech prastarého tvora, prorazila hladinu moře věž z černého kamene, z jejíchž stran se jako kovové šlahouny vinuly měděné vlysy a spletité ornamenty. Ty se rozzářily tlumeným zeleným světlem, které pronikalo tmou jako oči dávno zapomenutých strážců. Jak se věž vzpřímila, z jejích stěn se uvolnily kryté nádrže plné starodávné vody, které spustily prudké vodopády. Pád vody rezonoval jako vzdálený hrom, zatímco průzračné kaskády se ztrácely v mořské pěně.

Příliv pokračoval ve svém neúprosném vzestupu a s každou další vlnou se odhalovaly další části města. Snad jen díky opevnění přístavu to tentokráte Brožovská flotila přežila víceméně nepoškozena. Město jako takové dále vstoupalo k nebesům.

Terasy s nepravidelnými klenbami, svorníky připomínající spirály času a křivolaká schodiště vedoucí do neznáma. Masivní sloupy z hladkého kamene zdobily symetrické vzory tvořené krystaly, které vydávaly slabé, pulsující světlo, jehož barva se měnila podle neznámého rytmu.

Mezi ruinami vyrazily do výšky štíhlé věže zakončené otočnými čočkami z temného skla. Ty se pomalu otáčely, jako by prohledávaly obzor a hledaly něco, co zůstávalo skryto lidským očím. Vzduchem se nesl slabý bzukot – melodie znějící jako šum větru, ale s podtónem podivné mechanické harmonie, kterou nikdo nedokázal vysvětlit.

Ti, kdo byli dostatečně odvážní – či pošetilí – aby sledovali tu scénu z útesů, přísahali, že zaslechli ozvěny dávných hlasů, šepoty v neznámém jazyce, které rozechvívaly jejich mysl. Z hlubin se znovu ozval hluboký tón, jako výstraha nebo svolání zapomenutých obyvatel.

Prastaré město archeognómů se vrátilo z hlubin zapomnění. Příliv přinesl víc než jen dávné kameny – přinesl ozvěny temných věků a tajemství, která měla zůstat pohřbena v hlubinách navždy.

Ročníku 2025 a tedy i tomuto prologu předchází události shrnuté v epilogu s názvem Poslední číše