Prolog šestý - Ze stínu...

Začátky bývají vždy těžké a v tomto případě to platilo dvojnásob. Po smrti mistra Aillenacha a odchodu Ellenda Trima, daleko na jih, tu zůstali sami. Věřili, že vše, co dosud vykonali, pomohlo zachránit hvozd… avšak nemohli se mýlit více.

Vše začalo portálem, nezvaným návštěvníkem a řetězcem událostí, vedoucím k zatím snad teprve počínající pohromě. Stopy, které mizí a zase se objevují. Místa rezonující ve hvozdu od nepaměti najednou mizela, aby se objevila místa nová. Jako by sám hvozd opět přetvářel svou podobu. A stopy, které se objevují, jen aby zase mizely ve stínu.

O tom, co se stalo s výpravou, která odešla tehdy do portálu, se v lese moc nevyprávělo. Co měl ale každý od té doby na paměti, byl chladný, temný a prázdný portál, který jako by do sebe vtahoval samotnou existenci hvozdu. Zima byla také podivná, pokud už napadl sníh, roztál, a mrazy s dešti ničily hvozd daleko více než kdy lidská ruka. A poté, co včely umrzly nebo odletěly, jako by les začal více a více šednout. Jako by se z něj začala vytrácet veškerá radost a vše pokryla šedá, táhlá mlha. A do toho se po lese začala šířit znamení Draka… ale ne toho, kterého před lety zachránili, tenhle drak chtěl na svou víru obrátit všechny nebo je zahubit.

Oba mistři se snažili pochopit ta znamení, snažili se svými schopnostmi zachránit co šlo. Ale zdálo se, jako by ten boj byl jen dalším táhlým bojem. Jako by se někdo skrýval za oponou a pomalu tahal za nitky.

"Něco přichází, ale pořád nevíme co, nebo kdo…" Stáli v kruhu z kamene a připravovali rituál, malovali znaky do země i na svou kůži. Staré znaky prastarých mistrů, které se předávaly z generace na generaci. "Ale až přijdou, nebudeme stát sami…" "Musíme povolat do našich řad další a mladé a vycvičit je tak, jako to dělali naši mistři." Kruh byl již uzavřen, staré modlitby odříkány.

"Voláme vás, přijďte do našeho kruhu a společně spojme síly v boji za záchranu našeho Hvozdu. Přijďte zblízka i z dáli, v našem kruhu jste vždy vítáni."

Stíny se pomalu protahovaly, i když slunce stálo jim nad hlavami. Něco se blížilo a pomalu to natahovalo drápy a temné oči hledaly…

Balahen a Ari stáli bok po boku jako bratři, odhodláni bojovat proti všemu zlu, které přijde ze stínu. "Ještě není pozdě, náš boj teprve začíná…"

A pak lesem zazněl šepot…

"Již brzy poznáte, co je to strach."