Prolog třetí - Kola se točí

V loděnicích na jihu od Galmory panoval čilý ruch. Zvuky pil, vůně smoly a klihu a k tomu krásné slunečné odpoledne - co víc si přát?

Do správní budovy Královského rejdařství dorazil posel - nevypadal ani moc vyčerpaně, avšak dostalo se mu klasického přijetí v podobě vína a sýra. Po krátkém rozhovoru se správcem se posel promotal mezi rozestavěnýma loděma až našel svůj cíl - menšího muže, vypadajícího jako řemeslník, který spokojeně kouřil dýmku a sledoval, jak dělníci vztyčují druhý stěžeň.

"Pan...Colbert?"

"Už to tak bude. Copak se stalo?" podotkl řemeslník podezřívavě, vzhledem k tomu, že nemohl přehlédnout insignie královského posla. Ten vytáhl z brašny zapečetěný dopis a podal mu ho.

"Je na čase zabalit si nářadí, mistře rejdaři. Jedete do Brožova, detailní instrukce jsou v dopise z královské kanceláře."

"Do Brožova? To je to místo, kam se posílá za trest a kde úraz a smrt gelreánské šlechty jsou stejně běžné jako nachcáno do piva?"

"No, pověsti jsou prý přehnané. Prý je tam krásně a to pivo se dá pít."

"Tak ještěže nejsem šlechtic." poznamenal rejdař a otevřel dopis. Chvilku zamyšleně četl, poté pokrčil rameny a suše konstatoval  "Tak asi jdu balit. Ještě že mám k tomu výjezdní rumovou doložku…"

Na druhé straně, na sever od hlavního města Gelreánu, panoval také čilý ruch - avšak zaměřený trošku jiným směrem. Zvuky kladiv, kouř z výhní, vůně pečeného skopového a střední množství vulgarit v jazyce, který tento kraj nikdy neslyšel.

Provizorní tábořiště trpasličího klanu Harsa začlo ztrácet svou provizornost a trpaslíci se postupně začali zabydlovat ve staré, vyklizené vesnici. Popravdě - nebylo to zcela ideální, ale po trpěném exodu u temných elfů to byla velmi příjemná změna.

Mnoho trpaslíku muselo zemřít, aby klan Harsa mohl žít dál a přinést zprávu o tom, komu neodpustit.

Na dveře dílny mladého a šikovného kováře Ragnara dopadlo několik úderů.

"Dále…" ozvalo se z dílny, ze které se odtahem vyvalil malý oblak fialového dýmu z legovacího procesu.

Stařešina klanu otevřel dveře a vstoupil dovnitř, nohou odsunul zbytky strusky a podíval se na mladého kováře...

"Nesu zprávu…" řekl stařešina zachmuřele. "Pojedeš do Brožova, splácet závazek…"

"Brožov? Tam zkoušel bratranec provozovat zubařské řemeslo. Prý to je docela díra, po které neštěkne ani pes, plná nekulturních hovad a..." trpaslík si odplivl "...elfů a upírů."

"Mno, už dávno ne. Mnoho vody uplynulo od dob tvého bratrance a Brožov se hodně změnil. Pozítří odjíždíš do Brožova, splnit závazky našeho klanu."

"...toť obyčej náš."

Někde zcela jinde a daleko se podzemím rozléhaly kroky okovaných bot, dopadajících na dlažbu. Posel sem nechodil rád - neměl rád smrad krys, plísně a také pach krve a potu.

Podzemím zahnul vlevo a snažil se nevnímat obsah místností, které míjel…

Nakonec došel k posledním dveřím a zaťukal. Po chvilce klidu dveře potichu otevřel a nakoukl dovnitř. Nikde nikdo. Posel se rychle zamyslel a rozhodl se - svitek s pečetí jen položil na stůl a velice rychle vyklidil místnost plnou knih, křivulí a inu, dýk.

Poté, co posel zavřel dveře, tak se vzduch v místnosti maličko změnil - jakoby někdo otevřel okno a pustil do této kobky trošku čerstvého vzduchu.

Ze stínu, vrženého jednoduchou svící na stole, se vynořila ruka v černé rukavici a přelomila pečeť.

Po přečtení pár úvodních řádků se ze stínů ozvalo nespokojené zamumlání

"..ale já vážně nechci do Brožova…"