2023 Epilogy

...ale je tu krásně.


Brožov, rok 1523

Pan místodržící se probudil, když nad Brožovem vycházelo slunce a paprsky světla začaly trhat poslední zbytky noční mlhy plížící se temnými uličkami. Ještě si chviličku poležel, přece jen - nic se nemá přehánět. Poté vstal, vzal si svůj oblíbený župan a nalil si číši vody a chvilku se mlčky kochal pohledem na probouzející se Brožov.

"Westfall mi bude chybět…" pomyslel si při pohledu na černé vlajky vyvěšené po městě. I vlajka Gelreánu byla symbolicky svěšena na půl žerdi. "...nu což."

V pracovně na něj čekala lehká snídaně - troška ovoce a pár plátků telecího. Druhou část stolu zabíraly diplomatické depeše. Vytvoření Obranného svazu svobodných národů značně hlo Tornelionem a ve světle těchto událostí bylo pro pana místodržícího jasné jedno - není to málo práce.

Místní vládce rozlomil pečeť ve tvaru černého pavouka a přikusujíc kousek chleba se dal do čtení. Ale myšlenkami byl jinde. "Možná měl Grueber pravdu," pomyslel si, když podepisoval schválení výstavby další lodě, "ale kdo jiný by to zvládl."

Přes zlatavé sošky na polici přeběhl zvláštní odlesk, jakoby se světlo z nich ztratilo a zazářilo z druhé strany.

Venku dělníci začali rozebírat podivné kameny portálu Temnoty, kteří uctívači Vitirixe tajně postavili ve městě a ze kterého se v minulých dnech valily hordy nemrtvých. Každopádně tím, že se královna vrátila na tento svět, kletba pominula a portál ztratil svoji moc. Další portál, který chtěli vybudovat ve Hvozdu, se zlovolným kultistům naštěstí nepodařilo aktivovat, takže nebude těžké ho strhnout. Ale v lese stojí ještě jeden portál, který proradní Vitirixovci postavili na místě moci a zprovoznili, avšak do budoucna se ví, co s ním.

Bylo napácháno mnoho zla, naštěstí ale, dobré skutky zvítězily a život ve městě mohl jít spokojeně dál. Řád Rudého draka svolával ranní bohoslužbu, z alchymistického Cechu bylo slyšet nadšené výkřiky a vedle nové banky kvičela tři velmi spokojená prasátka.

"Skutečně je tu krásně."

 

Galmora, rok 1523

Zněly zvony a z nebes padaly kvítky růží. Ta zpráva se zrodila jako drb a kleveta, poté vyrostla do pomluvy, až se z ní stala novinka. A poté to věděl každý.

"Vrací se královna…" šeptalo se nejdříve v dokách, kde pověrčiví námořníci klevetí.

"Vrací se královna.." říkalo se v hospodách u piva, kde si každý pouští hubu na špacír.

"Vrací se královna…" říkalo se nakonec v radě šlechticů Gelreánu.

Mnozí nevěřili, že to je pravda. Mysleli, že dotyčná je podvodnice či nějaký přízrak, který naši cestu svede do zkázy a pekel. Mysleli, že se jedná o lež a klam.

Nakonec ale všechny hlasy byly utišeny, všechny pochybnosti vyvráceny a všechen strach opadl.

Královna se vrátila na svůj trůn a k vládě Gelreánu. A silný panovník bude potřeba.

Ale mezi námi - pro její blízké a pro následnici trůnu přinesla sebou královna z Brožova ještě něco. Takový divný pocit, že ji někdo stojí za pravým ramenem a s tichým, zlostným pocitem čeká, až se královna vrátí do její říše.


-----

Budoucnost je nejistá a vždy byla. Nikdo, ani bohové, vám nezaručí, že půjde přesně podle vašich plánů. Je ale potřeba na ní pracovat. A bude stát značné množství úsilí a práce, aby ta budoucnost byla ta správná - klidná, mírumilovná a spokojená.

Tak na to nezapomínejme.

 

"Tesáky ve tmě"

Postava v černém plášti stála mezi stromy a sledovala dění u zříceniny upířího hradu, blíže se ale neodvažovala přiblížit. Dobře cítila pradávné zlo, které bylo pod ruinami hradu pohřbeno. Pozorně sledovala počínání skupinky lidí, která v posledních dnech usilovně prohledávala ruiny.

Zara Reed sledovala dění v celém přilehlém okolí. Svého panství se sice ujala teprve před pár týdny, ale nemohla si nevšimnout, že každým dnem je v lese víc a víc nemrtvých. A taky víc smradu, pomyslela si a oklepala se při vzpomínce na obří mouchy, které tu začaly poletovat a požírat vše mrtvé i živé. Kladně hodnotila skutečnost, že jeden z portálů se nejen nepodařilo otevřít, ale dokonce byl i zapečetěn. Za svůj dlouhý život už stačila ztratit víru ve smrtelníky, proto jí překvapilo, že skupinka druidů, ke které se přidalo ještě pár dalších individuí, přišla k portálu se kát za vraždu jednorožce. Ne, že by si Zara Reed nějak potrpěla na konání dobra, ale vražda jednorožce… to bylo špatné i podle upírských standardů.

Se vzpomínkou na dění minulých nocí se usmála a z pod jejích rtů tak vykoukly špičky bílých zubů. Vskutku měla důvod k radosti. Další dvě duše se rozhodly jít cestou věčného života a zdejší upíři jí slouží dobře - svého vlastního bratra, který se nechoval podle jejích představ a neprokázal dostatečnou úctu, na její přání přivedli a sledovali jeho ponížení.

Zara Reed zpozorněla, postavy u upířího hradu se zaradovaly a odnesly pryč jakousi truhlu. Spolu s truhlou opustilo hrad vše, čeho by se zde mohla starší upírka bát.

 

"Skromný začátek"

Mořské vlny se vzdouvaly s tříštily o útes, spršky slané vody skrápěly tvář muže stojícího na břehu. Stál tu již skoro hodinu, pohled na rozbouřené moře ho uklidnoval. Uslyšel za sebou kroky a přesně jak čekal, příchozí se nerozpakoval ho vyrušit: "Nejvyšší, vrátili se ti, které jsi vyslal do Brožova."

Konečně.

Muž se otočil a zamířil ke stanům stojícím opodál. Míjel hlídky nehnutě stojících vojáků, budou tu stát dokud jim nedá jiný rozkaz nebo se nerozpadnou na kusy. Ano, nemrtvá armáda je úžasná, jenom na ten zápach si musí jeden zvyknout. Hlouběji v táboře již nemrtví nestáli a prapory zde vlály ve svěžím mořském vzduchu. Vešel do největšího ze stanů před nímž jako jediným stála hlídka živých vojáků.

Tam v kleče čekali ti, kteří se vrátili z výpravy. Byli dosti zubožení a špinaví, přesto hrdí na svůj úspěch v Brožově. Muž se usadil ke stolu a pokynul jim, ať začnou mluvit.

"Konali jsme přesně tak, jak jsi nám vyložil vůli našeho pána, Nejvyšší. Portály byly vystavěny a dva z nich otevřeny. Otevření třetího přerušili naši vlastní bratři žijící v Brožově - nebudou nás následovat na naší cestě.

To co jsi nás poslal hledat však přinášíme."

Muž vstal a přešel k truhle, kterou skupina přinesla. Otevřel jí a chvíli se kochal jejím obsahem, než vyndal jeden z předmětů. Byla to kniha vázaná v kůži a zdobená osmicípou hvězdou. m

"Konečně," zahřímal muž, "začneme ještě dnes!"

 

Politický epilog