Věk orků (277 - 475)
Založení Zlatozeleného khanátu (277)
Náčelník Ograd Železná pěst na dobytém území ustanovil Zlatozelený khanát a sebe jmenoval prvním císařem. Začal věk orků, kdy goblini žili partyzánským způsobem života sužováni orky, kteří je měli za odpadlíky, na jedné straně a elfy, kteří je měli za proradné zelenokožce, na straně druhé. Trpaslíci, kteří udržovali dobré vztahy s orky, jim také nijak vstříc nevycházeli.
Patové roky plné prosperity a krve
V dalších letech se víceméně držel status quo. Elfové na kontinentu byli uvězněni ve hvozdech, jejichž hranice bránili s nasazením života. Knížectví na Dorlonském a Elseanském ostrově naopak relativně prosperovala. Ti, co přijali ostrovy za svůj nový domov, mohli v relativním bezpečí poskytovaným průlivem rozvíjet svoji kulturu. Byl to právě Dorlonský ostrov, kde se zrodily mnohohlasé a capella vokály, stejně tak jako trojitá elfí flétna (jednotlivé části tvoří dutá kost, dřevo a roh). Mnoho elfů sice lačnilo po návratu zpět, nicméně jich nebylo dost na podniknutí protiútoku. Síly orků a elfů byly relativně vyrovnané. Elfům tak nezbývalo než čekat na nějaký zvrat v rovnováze sil.
Mezitím mnoho zajatých elfů na kontinentu skončilo tak, jak podle orků zasluhovali - jako otroci na těžkou a nebezpečnou práci. Ti šťastnější (dle orků) pak dostali možnost vydobýt si čest jako gladiátoři v aréně. A nakonec mnoho z nich posloužilo jako oběť pro různé rituály, uctění duchů předků a některé bohy (jejich jména ani podoby se od elfů ani v reliktech khanátu nedochovaly a současní orci o nich s jinými rasami nemluví). Poslední chvíle živých obětí bývaly velice krušné a bolestivé, např. otevření hrudníku při plném vědomí a vyjmutí ještě tepajícího srdce, které snědl orkský válečník. Této pocty se dostalo jen dostatečně schopným elfím rekům (ačkoliv oni to jako projev úcty k dobrému protivníkovi asi nevnímali).
Pro orky bylo následujících 170 let naopak ve znamení růstu a prosperity. Hranice khanátu se dál utěšeně rozrůstaly a orčí klany se díky bojům s elfy v pohraničí dostatečně vyřádily, takže meziklanové války se vyskytovaly jen v minimální míře.
Orčí císaři
Orčím císařem se mohl v zásadě stát jakýkoliv ork - mohl vyzvat toho stávajícího, a pokud ho porazil, mohl jej nahradit. Do legend vstoupil 17. císař Gridull, který v aréně úspěšně vzdoroval více než šestatřiceti vyzyvatelům. Velice neobvyklým pak byl způsob nástupnictví 9. a 10. císaře. Jednalo se totiž o bratry, kdy mladší Caigrad porazil do té doby vládnoucího císaře Dühamma. A jako první věc během své vlády nechal trpaslíky z Pilířů nebes vykovat kouzelnou železnou paži pro svého staršího bratra Thrumkargina, který o ni přišel při bojích s elfy. Když byla paže hotová, Caigrad ji slavnostně předal Thrumkarginovi, který ho vzápětí vyzval o vůdcovství khanátu. Ač toto celé bylo zjevně předem důkladně promyšlené a naplánované, oba bratři bojovali se ctí a vším svým umem, nijak se nešetřili. Vítězný Thrumkargin se ukázal být jedním z nejlepších císařů khanátu. Za jeho vlády byla největší hojnost potravin a řemeslných výrobků, orčí města se rozrostla a získala úžasné vzezření díky sochám a jiné výzdobě. Výrazně se prohloubila spolupráce s trpaslíky, kteří pro orky vytvořili mnoho legendárních zbraní. Ve vedení byl nahrazen až ve věku 62 let (i proto, že byl živoucí legendou a málokdo si troufl ho vyzvat).
Založení Bakroshe (317)
---Fendea, Ormea---
Gobliní kmeny zatlačené už předtím orky do Suchého moře, našli nový domov na Torvirském poloostrově v blízkosti řek Oda a Kadlen. Zde bylo klima podstatně příznivější. Goblini tam založili začátkem čtvrtého století, ještě před Druhými válkami, osadu Bakrosh, nazvanou podle náčelníka Bakra a šamanky Osheny, rozvíjenou dále spolu se nezávislými orky.
Temnota v hlubinách Kjerstadu (369)
---Frontden, Katheos---
Při svých průzkumných výpravách trpaslíci doputovali až na hranici Divočiny. V Kjerstadských horách vybudovali nejprve malou důlní osadu, která se později rozrostla až do podzemního města známého jako Karak Turum. Nicméně ani ne po čtyřiceti letech, za vlády Aegriho Křivonose, město opustili a vchody do něj neprodyšně uzavřeli. V trpasličích záznamech o tom, co se tam stalo, chybí jakékoliv zmínky a zjevně byly všechny zničeny. Tvrdí se, že v hlubinách země při rozšiřování města narazili trpaslíci na něco zlého nebo temného, co bylo nad jejich síly. Nikdo nic neví jistě. Možná to souvisí s magicky vytvořeným tunelem vedoucím z Denardského velkoknížectví pod Kjerstadem k Bezednému jezeru, možná ne. Každopádně trpaslíci tyto hory navždy opustili a jsou pro ně jako národ tabu.
Vynález dobývacích strojů (384)
Orci v těchto dobách nebyli jen skvělí válečníci, ale také řemeslníci, byť při práci s kovy nikdy nedosáhli úrovně trpaslíků. Každopádně to byli oni, kdo poprvé na Tornelionu sestrojil ničivé dobývací stroje - katapulty a balisty. Ty svého největšího rozmachu dosáhly na začátku pátého století a elfové mohli děkovat jenom podpoře lesních bytostí a moři, že se nestaly jejich konečnou zkázou.
Zničení města Karak Azyr (450)
---Osen, Berg---
Trpaslíci vždy byli pověstní svým smyslem pro čest a dodržováním úmluv. Když tedy nedorazila do khanátu požadovaná zásilka objednaných zbraní, císař Temudžin - i na orka prchlivý muž - si to vzal osobně a místo vyslání posla se rozhodl rovnou pro exemplární potrestání. Na Karak Azyr tak vytáhl silný voj a trpaslíky, kteří ve skutečnosti posla s vysvětlením vyslali, svým neočekávaným a nesmyslným útokem překvapili. Natolik, že se jim podařilo pevnost dobýt a z větší části srovnat se zemí.
Druhé války zelených kůží (450 - 475)
Trpaslíci si ovšem vyplenění svého města nenechali líbit. Vytáhli do boje a při cestě za pomstou dokonce překonali svoji averzi vůči elfům, se kterými vytvořili alianci. Tento diplomatický husarský kousek byl dílem elfské diplomatické mise působící v Karak Morbur - velvyslankyně Kernë Alcarin a diplomatů Sérenalya Thea a Erummeldona Quefra.
K trpaslíkům z Chmurných vrchů, Štítů světa a Pilířů nebes pod velením Grodrika Kamenolama se tak přidali elfové ukrývající se v Marsalském a Munkforském hvozdu a vytvořili spojenou armádu, elfům velel Márambar Dasto. Druhé uskupení vzniklo z trpaslíků z Gilmotské vrchoviny a Zlatých kopců a elfů z Gardrangského hvozdu, které doplnily jednotky z Dorlonského a Elseánského ostrova, a společně vzali orky do kleští (Veleli trpaslík Haakon Brus a elfka Ferenë z Gardrangu, po její smrti velení převzal kníže Markun Jizu z Elseanu.). Třetí linie útoků vznikla na západě propojením elfů z Trettenského a Naralského hvozdu a Hlasu lesa (velel Ruich Hossentulton z Trettenu), které podpořili trpaslíci z pohoří Štíty světa, Hranice severu a Hranice jihu pod velením Thromma Zavalitého.
Z hvozdů vystoupivší elfové měli zpočátku podporu lesních bytostí, ty se ale zpravidla stáhly zpět do svých hvozdů poté, co byli orci zatlačeni dostatečně daleko, aby nepředstavovali přímé ohrožení. Pouto s lesem bylo prostě silné a velká část lesních bytostí není nenávistná.
Orčí hordy, uvyklé spíše rychlým a odvážným nájezdům, nedokázaly odolat odhodlané, zarputilé a systematické hradbě oplátovaných trpaslíků podporované elfími lučištníky, kteří měnili orky v jehelníčky. Postup aliance byl sice pomalý, ale vytrvalý a nemilosrdný. Krok za krokem, míli za mílí ukrajovali z uzemí Khanátu, až stanuli u jeho hlavního města, dnešního Muromu.
Pád Muromu a khanátu
---Montauban---
Aliance elfů a trpaslíků došla nakonec až do centra khanátu - města Muromu, o které se sváděly těžké boje. Zůstavší orkové totiž brali jenom vítězství nebo smrt. O smrti císaře Temudžina tak neexistuje žádné očité svědectví orka, protože všichni padli. Podle elfích záznamů ho stáhli - nejspíš zaživa - z kůže, kterou natáhli na jeho zlatou sochu a odvezli jako válečnou trofej. Murom nakonec nevypálili (minimálně ne celý), protože trpaslíci se rozhodli vzít si nazpět své výtvory, které si u nich v dobách minulých orci objednali a zaplatili.
Po pádu khanátu byly nejednotné a demotivované orčí klany rozdrceny a postupně vytlačeny na dálný sever, do západních močálů a do pouští Suchého moře.
Neutralita goblinů
Když na sebe a Zlatozelený khanát přivolal orčí císař Temudžin spravedlivý hněv trpaslíků, snažili se goblini stát stranou všeho dění. Trpaslíci však mezi gobliny a orky nijak moc nerozlišovali, elfové zase neměli vhled, protože byli buď schovaní v hlubokých hvozdech nebo na ostrovech, či byli v otroctví. Spojené armády trpaslíků a elfů tak masakrovaly nejen orky, ale vypalovaly i všechny gobliní osady, na které narazily. Tehdy zaniklo mnoho gobliních klanů. V gobliních legendách je dodnes oslavována Nejstarší duchem Thara Sedmera řemesel, která se již v pokročilém věku sama vydala vyjednávat s vůdci Aliance, protože samotnou starou babku nepovažovali za hrozbu. Thaře se nakonec podařilo členy Aliance přesvědčit, aby rozlišovali mezi orky khanátu a gobliny, a druhé jmenované ušetřili. Kvůli udržení neutrálního statusu tak většina gobliních kmenů mezi sebe nepřijala zdecimované Temudžinovy orky (ačkoliv samozřejmě byly i výjimky). I proto, že orci z khanátu více než sto padesát let pořádali nájezdy na gobliní osady.