Mytický věk (0 - 276)

Národy, které Staří bohové stvořili jako své služebníky, se většinou postupně osvobozovaly od svých bývalých pánů a hledaly své nové místo pod sluncem.

Elfové a temní elfové osídlili lesy a mírný pás, trpaslíci začali budovat své horské pevnosti a kutat v hlubinách země. Orci a goblini dávali přednost nížinám s dostatkem vody.

Do těchto dob těsně po Pádu se datuje vznik mnoha mocných magických artefaktů, jejichž moc vycházela z nauk odvozených od Starých bohů. V některých případech dokonce využívala zbytky artefaktů vytvořených Starými bohy, z jejichž fragmentů byly vytvořeny artefakty nové (pochopitelně o něco méně mocné).

Také mágové a slovutní rekové, jakkoli propast času nafoukla a glorifikovala jejich činy, byli podle všeho obdařeni větší mocí, než je běžná dnes.

 

Prapůvodní domoviny původních ras

---Tretten---

Elfové - Trettenský hvozd se řadí k nejstarším původním lesům na Tornelionu a elfové Tretten považují za prapůvodní domov své rasy. Patří k místům s prokazatelně nejstarším elfským osídlením na kontinentu a můžeme v něm nalézt nejstarší svatyni zasvěcenou bohyni Moně vůbec.

---Burashwar, Gardrang, Toft, Wendaric---

Goblini a Orci - Zelenokožci neznají přesně stvořitele své rasy, ale pravděpodobně vznikli tradičně jako služebníci některého ze Starých bohů. Každopádně jejich legendy praví, že když spolu bohové začali bojovat a jejich stvořitel ztratil sílu a moc, svrhli ho a vydobyli si svobodu. Některé legendy dokonce hovoří o tom, že první orčí náčelník onoho boha dorazil.

---Flem---

Trpaslíci - Prokazatelně nejstarší trpasličí osídlení je doloženo na dálném severu v provincii Flem, kde se nachází pohoří zvané Titáni. Zdejší horská a podzemní města jsou tradiční baštou trpasličí kultury a tradic.

 

Probuzení všech elfů

Stvořitel elfů a temných elfů není známý, ale legendy tvrdí, že byl jedním ze Starých bohů, který když viděl, jak se některé výtvory jiných, boji oslabených bohů obrátily proti svým stvořitelům a pánům, všechny elfy preventivně uspal a nechal snít v čekání na svůj návrat. To se ale nestalo a zdálo se, že budou spát do konce věků. Avšak kolektivní mysl spících elfů toužících po životě a světě přilákala Monu, přírodní bohyni, jenž je probudila svým zpěvem.

Mona je tak původní, nebo spíš první známá bohyně elfstva. Je vnímána jako bohyně ochránkyně, dárkyně umění a strážkyně lesních bytostí. Jejím symbolem je stříbrné kapradí a posvátnými stromy jsou javory. Dle legend darovala Mona elfům kulturu, o kterou se ve své dobrotě podělili i s dalšími národy Tornelionu.

Někteří vděční elfové se rozhodli své bohyni sloužit a vytvořili řád tzv. Strážců hvozdů, což byli elfové výjimeční svými schopnostmi, kteří se rozhodli svůj život zasvětit péči o Moniny svatyně a hvozdy jako takové. Traduje se, že mezi Strážci hvozdů se objevili první druidi vůbec. Poté, co si osvojili magii přírody od lesních bytostí. Tento řád oficiálně zanikl s Druhými válkami zelených kůží, nicméně se mezi elfy tvrdí, že jeho příslušníci pouze přešli do utajení a za většinou tajemných událostí a zázraků i v dnešních dobách stojí oni.

 

Zrození trpaslíků

Trpaslíci svůj původ odvozují od Dawera, Prvního trpaslíka. Není zcela jasné, zda se jednalo o jednoho ze Starých bohů či nikoliv, každopádně podle trpasličích legend byl Dawer zručný kovář, řemeslník a sládek. Jednou pracoval na jakémsi Díle, pravděpodobně artefaktu, a k realizaci potřeboval další ruce jemu podobné. Stvořil tak sobě podobná stvoření - první trpaslíky. Když Dílo dokončil, dal trpaslíkům svobodu a ti ho dodnes ctí. Nedá se nicméně říct, že by byli nějak praktikujícími věřícími. Jsou spíše spřízněni s reálným světem než mystikou, stejně jako horniny, ze kterých je Dawer údajně vytesal, než jim vdechl život.

 

Zrození lesních bytostí

Mezi "Lesní národ", jak se jim také někdy říká, se souhrnně řadí dryády, víly, jednorožci, fauni, enti, kožoměnci a někteří další. Jednoznačně je všechny určit a vyjmenovat nelze, protože hranice mezi magickým tvorem a lesní bytostí je velmi tenká. (Posuzovat pouze podle inteligence nedostačuje, protože mnohé nestvůry jsou velice inteligentní, ale nejsou schopny potlačit svůj lovecký a zabijácký pud. Velmi často také nevytváří kulturu či monumenty v tom duchu, jakém jej chápe většina ostatních ras.)

Názory na jejich vznik se různí. Dle názoru některých tyto bytosti stvořili lesní bůžci, aby chránily jejich posvátné háje před lidskou nenechavostí. To ovšem nevysvětluje jejich ranou přítomnost na Tornelionu, protože lidé dorazili na kontinent až v pátém století.

Ze střípků dávných mýtů samotných příslušníků lesního národa se jako nejpravděpodobnější jeví, že jejich stvořitelkou je přírodní bohyně Mona.

Většina z Dětí lesa byly stvořeni s mírumilovným záměrem, výjimku tvoří dryády, stvořené k obraně hvozdů a hájů, a trochu překvapivě i jednorožci. Tito majestátní tvorové byli v dávných dobách Moninými osobními strážci a elitními válečníky při jejích bojích s Vitirixem, ačkoli v dnešní době by to řekl jen málokdo.

 

Bohyně Mona a Vitirix

Mona byla podle legend ochránkyní dávného elfího města v jednom z hvozdů, které padlo pod náporem Vitirixových vojů ve chvíli, kdy byla Vitirixem podle vylákána do jiné sféry. Podle legendy po návratu do hmotného světa nad zkázou svých dětí dlouze plakala a na místech, kam dopadaly její slzy, se ve hvozdu utvořila hluboká jezírka, která nikdy nevysychají a mají zázračnou moc.

Moniny studánky byly údajně spatřeny ve Hvozdu u Brožova, Gardrangském hvozdu i Hlasu lesa, takže přesná poloha je stále obestřena tajemstvím.

 

Hadí lid

---Heidal, Kastalon, Klarcie, Maricao, Rendea, Rodathom, Sundborm, Vangen---

Ač by se mohlo zdát s podivem, proč elfové nikdy neosídlili i Trettenu blízký Kaladorský poloostrov, elfové měli dobrý důvod. Od počátku Mytického věku tam podle legend sídlil tzv. Hadí lid. Elfové tedy nikdy nechodili za hranicí Zelených vršků a rozvodí řeky Medlen.

Někdy do těchto mýtických dob se řadí vznik tabu a odporu k mořské slané vodě - goblini a orci se v ní nekoupou a ani se po ní neplaví, ač jinak vždy vyhledávají pro svá sídliště místa s dostatkem vody. Traduje se, že je to kvůli dávné válce s jakýmsi Mořským národem, pravděpodobně oněmi Hadími lidmi, ale legendy z tohoto období se dochovaly jen ve fragmentech. Gobly z pobřežních oblastí občas straší goblíňata tvrzením, že z moře vylezou hnusné potvory a sežerou je, když nebudou poslušné.

V době příchodu lidí na Kaladorský poloostrov však po Hadích lidech nebyly nalezeny žádné stopy, byť se mezi některými učenci a Kaladorskými mágy šíří nepodložené zvěsti, že v podzemí některých měst jsou podivné stavby a fresky.

 

Odchod Temných elfů (102)

---Iared---

Bohyně Mona si vybrala mezi elfy své favority. Vyvolila si světlé elfy jako nositele svého odkazu, nikoli Temné elfy. Ti se cítili odstrčeni a bezdůvodně zavrženi. Pravdou ale bylo, že temní elfové nikdy plně nepřijali Monu za svou patronkou a bohyni. Přišla jim příliš útlocitná a neprogresivní. Temní elfové naproti tomu neměli problém zkoumat temná zákoutí své mysli a duše, stejně jako ostatních bytostí. Byli vždy mnohem pragmatičtější, více hrdí než světlí elfové a morálka za ně byla určována z větší části kulturními zvyklostmi než nějakým dogmatem. Také k přírodě měli jiný vztah. Neměli problém využívat a brát si její dary, ale neměli ani problém do ní vracet, považovali to za normální koloběh. Bohyně ale zřejmě vše viděla jinak a její volba byla jasná a nezpochybnitelná.

Zlom nastal v okamžiku, kdy při svých toulkách Tornelionem vystoupila Lavinia Ssmobrujax, úctyhodná vědma a bývalá Monina kněžka, na vrchol jedné z hor ve Štítech světa a ponořila se do meditace a hluboké modlitby. Ta byla vyslyšena a Temní elfové pod vedením Lavinie na začátku druhého století zmizeli z povrchu zemského.

Podle legend kolujících na povrchu je do jejich říše dovedla mocná bytost připomínající obřího pavouka, někdy nazývaná Shar. S ní uzavřeli dohodu, že jejich nové království bude navěky pod její ochranu a oni za to budou bytost ctít jako boha.

 

Osídlení Elseánského ostrova (184)

---Elsean---

První doložené osídlení je z konce druhého století, kdy se přes Severní průliv přeplavil elf Mahtyondo Mindor se svou rodinou a nad Slunnou zátokou vystavěl malou tvrz. Mindorův rod byl vyhlášený krásou svých žen, a jelikož měl šest dcer, které neustále obletovali nápadníci, usídlil se v touze po klidu co nejdále to šlo. Netřeba říkat, že neúspěšně, nedalekou vesnici vystavěli nápadníci jeho dcer. Až do válek se zelenokožci byla ale místní populace elfů nevýznamná.

 

Obyvatelé Dorlonského ostrova (222)

První zmínky o osídlení Dorlonského ostrova lze nalézt ve staré elfí "Písni o Rybelunzích", kdy se hrdina Írimo vydává přes nástrahy Severního průlivu na ostrov a dál do hloubi Gletwegského hvozdu, aby zachránil svoji vyvolenou dívku Vercayaxë ze zakletí. Píseň poměrně přesně popisuje zdejší krajinu a lesní bytosti obývající hvozd. Za první "osadníky" tak můžeme považovat dryády, víly a fauny.

Elfové zde své stálé osady vybudovali až na začátku třetího století, především v úrodné oblasti Lyngenu. Prvním doloženým knížetem na ostrově se stal Lieveryo Prchlivý, který roku 222 založil město Nirs.

 

První války zelených kůží (267 - 277)

Trpaslíci při svém osidlování hor narazili samozřejmě na elfy, orky a gobliny. Jelikož se ale zajímali především o hornaté oblasti, udržovali s nimi vztahy ryze sousedské. Svým naturelem jim byli bližší spíše orkové než elfové, např. kvůli pojetí otázky cti. Elfové pro trpaslíky byli takříkajíc mnohem "kluzčí". Dokonce s orky navázali těsnější obchodní vztahy než s elfy.

Elfové v minulosti také nebyli a dodnes nejsou pouze lesním národem, přestože lesy a stromy ctí a milují. Kladný vztah mají i k otevřené obloze a majestátním kopytníkům, jako jsou jeleni, bizoni či koně. Od nepaměti proto obývali i travnaté planiny a v omezené míře se věnují dodnes i zemědělství, ačkoliv pastevectví je jim mnohem bližší.

Stejně tak orci nebyli jen bojovnými barbary z pustin, přestože boj milují, ale vyspělým, hrdým a kulturním národem s obrovskou řemeslnou a uměleckou základnou.

Při setkání s cizím kmenem se původně vyprovokovala bitva, tzv. Přátelská válka, při které nebylo cílem zabíjet soupeře, ale změřit důkladně síly obou stran. Poté se večer zapálily ohně u vítězné strany, kam příslušníci strany poražené donesli pohoštění, a společně se pilo a zpívalo, vyprávěly příběhy a poražená strana mohla požádat o přijetí do silnějšího kmene. Bohužel orčí apetit po boji, krvi a vlastní říši vedl k pozměnění této tradice a nyní je takřka zapomenuta.

V dobách, kdy se zelenokožci začali spojovat pod vedením orčího náčelníka Ograda Železné pěsti, bylo na Tornelionu mnoho nezávislych elfích knížectví. Brutálnost, rychlost a krutá krvelačnost orčích a gobliních nájezdů je zastihly nepřipravené a naprosto je šokovaly. Navíc se nedokázali včas přenést přes vzájemné neshody a spojit své síly. Během deseti let tak byli elfové žijící od východního pobřeží až po linii tvořenou Trettenským a Naralským hvozdem a Hlasem lesa, buď vyvraždeni, zotročeni nebo nuceni se ukrýt v hlubokých hvozdech za pomoci lesních bytostí, jimž vadilo vypalování jejich lesů orky. Velká část elfů se také evakuovala přes Severní průliv na Elseanský a Dorlonský ostrov, kam je orci, odpůrci velkých lodí a moře obecně, nakonec nepronásledovali. Orčí Zlatozelený khanát, jak nazvali svoji novou, krvavě vzniklou říši, však i nadále podnikal výboje a nájezdy na přeživší elfí hvozdy a na svobodná území na západě.

Trpaslíci ve svých horských pevnostech byli pro orky buď příliš velkým soustem, nebo je jejich území nezajímala. Buď jak buď, orci vůči trpaslíkům žádné výboje nevedli. Navíc neměli tak dobré řemeslníky a kováře, takže s trpaslíky naopak spíše prohloubili obchodní vztahy. Mezi Prvními a Druhými válkami trpaslíci tak vytvořili na zakázku pro orčí náčelníky a reky mnoho neobyčejných, leckdy i magických zbraní a zbrojí.

---Gardrang, Harviken, Marsala, Munkfors---

Munkforský a Marsalský hvozd jsou jedny z prokazatelně nejstarších na Tornelionu a před orčí hrozbou se sem ukrylo mnoho elfů, protože orci si zde vylámali zuby. I přes velké množství pokusů o průlom se orkům nepodařilo nijak postoupit, a tak podél hranice s hvozdy zbudovali mnoho strážních pevnůstek. Během celého období existence orčího císařství - Zlatozeleného khanátu - sem prchali elfové, kterým se povedlo utéct ze zajetí. Obdobně na tom byly Gardrangský hvozd, který si též uhájil svoji nezávislost a celistvost, a více stranou se nacházející Podzimní hvozd. Výhodou pro lesní bytosti (a také elfy) ve výsledku bylo, že orci nikdy nestavěli lodě ani velké dobývací stroje a neprahli tudíž tolik po masivní těžbě dřeva, takže bylo ušetřeno i mnoho menších hvozdů a hájů.

 

Obrana Trettenského hvozdu a druidové (267 - 475)

---Tretten---

Někteří elfové se rozhodli navzdory orčí přesile Trettenský hvozd neopustit a svoji prapůvodní domovinu s obrovským významem pro elfí národ bránit stůj co stůj. Kupříkladu kníže Alcarohtar Veryóro, jehož rod patřil k legendárním Strážcům hvozdů, kouzelnice a kněžka Meldawendë Dasgiro a další. Ubránit hvozd před zelenokožci se jim nakonec podařilo, byť za cenu příšerných ztrát, kdy postupně byli zabiti všichni příslušníci zůstavší elfí šlechty, jejichž rody tak vymřely, a na začátku 5. století místní populace elfů čítala pouhých 40 % v porovnání s dobou před Prvními válkami. I tak by to nikdy nedokázali bez pomoci lesních bytostí, jako byli dryáda Aktalidea, a jejich magie, kterou si elfové rychle osvojili a začali rozvíjet pod jejich vedením, např. dryádí vědmy Ionaree. Druidi z Trettenu tak patří k nejlepším na Tornelionu a v jejich umu je předčí jen ti z Munkforského a Marsalského hvozdu. Legendárními elfy z doby Prvních válek jsou druidi Sande Irenejo, Zeston Sdorfin či druidka Aranel Sabrenis, mezi hraničáři pak vynikali svým umem zvěd Failon Selmacas či legendární lučištnice Karmeis Ferli, pověstná skvělou muškou a neobyčejnou krásou. Lesní bytosti typu víl a dryád nikdy nebyly a dodnes nejsou v Trettenu příliš hojné, ale s elfy mají dobré vztahy a žijí tam spolu v harmonii.

 

Založení Elseánského knížectví (269)

---Elsean---

Do čela na Elseán prchnuvších elfů se postavila kněžna Írimë Almatir, původem z Alioranu (zaniklé elfí knížectví rozkládající se původně na částech území dnešních provincií Toft, Berg a Aurea). Tu podporovali uznávaný druid Valcar Sivý a kníže Alturmenon (z dnešního Wendaricu), Írimin pozdější manžel, který dostal na starost obranu pobřeží. Pod jejím vedením se ostrov vymanil z utečeneckého chaosu a byl nastolen nějaký řád.

 

Odluka goblinů od orků (270)

---Belia, Fendea, Katheos, Montauban, Ormea, Orsa, Scordie---

V prvních dvou a půl staletích věku po Pádu Starých bohů žili goblini a orci vesměs pospolu, navzájem se občas mísili a tvořili kmeny skládající se z orčích a gobliních klanů. Menší goblini byli v rámci společnosti spíše řemeslníky než bojovníky, ale kupříkladu většinu zvědů tvořili právě goblini. Sjednocení kmenů a snaha o vybudování říše se jim nepříčila, avšak krvavá brutalita orčích nájezdů jim vyrazila dech. Mnoho stařešinů z gobliních klanů nesouhlasilo s tím, co orčí náčelník Ograd Železná pěst provádí. Jedním z hlasitých odpůrců z řad válečných velitelů byl náčelník Godrondar Půlork, který ale hned z kraje války zemřel na zranění po bitvě s elfy. Nespokojenost goblinů posléze vyústila v otevřený odpor. Náčelník Ograd však nevyslyšel ani hlas orky uznávaného gobliního šamana Yoby Kulhavce, který prorokoval zkázu orků a orodoval za ukončení krvavých tažení. Situace nakonec došla tak daleko, že gobliní náčelník Ürgö Hromová pěst vyzval náčelníka Ograda na souboj na život a na smrt. I přes své nesporné kvality však prohrál a goblini se stáhli do vyhnanství. Protože proti nim jakožto odpadlíkům po zbytek svého života Ograd pořádal nájezdy, začali obývat nehostinné oblasti plné močálů a bažin, a stali se tak experty na partyzánský způsob života.

Obecně lze od této doby rozlišit gobliní klany na východní a západní, tedy ty vyhnané do Suchého moře a ty, které se stáhly do arnských a glekských bažin.