Epilog

Magistr Elius stál v davu dvořanů sledujícím obří magické zrcadlo. Byla to podívaná roku, proslov královny přenášený z jejích dalekých cest. Pro něj měl zvláštní hodnotu, neb dobře znal důvody, pro které se královna vydala do Brožova. A vůbec se mu to nelíbilo.

"To snad… Co tu dělají tihle?!" poznamenal rozhněvaně lord Averci a ukázal na zástup věřících nesoucí zástavy s krystaly prorostlými ozubenými koly a modrým obličejem dona Katcheria.

"Církev Stroje vždy měla u dvora zvláštní postavení, milorde. Bohužel už není tím čím bývala…" pronesl magistr s povzdechem zatímco oblohu přikryl blížící se modrý opar z theolitových hutí.

Návštěva brožovského místodržícího ponechala Galmoru poněkud vzhůru nohama. Začalo to nadšením vynálezců a alchymistů když vyřešil jejich problémy, pokračovalo zrozením jisté odnože v církvi Stroje a skončilo odchodem samotné královny. Ta vypadala jako by podlehla jeho kouzlu mezi prvními, ještě dlouho předtím než do města dorazil. 
"Kouzlu toho sprostého zaříkávače…" zamumlal si pod vousy Elius zatímco se znechucením pozoroval ikony toho jejich údajného Avatara Stroje. Sám byl mezi prvními co četli korespondenční polemiku s Veleknězem a objevitelem Stroje - panem Trygallcim, který tuto směšnou doktrínu jednoznačně vyvracel. Díky bohům za to, pomyslel si Elius, předpokládajíc, že kdyby se Velekněz této ideologii nepostavil, měl by pan Katcherio brzy v moci celé hlavní město.

"Vliv toho muže zašel příliš daleko," poznamenal kysele lord Averci, jenž se zřejmě oddával stejným myšlenkám. "Doufám, že hrabě Erwin uspěl ve své misi a uzdravil královnu z její přílišné důvěry k tomuto… monstru."

V zrcadle se brzy objevil obraz přenášený z Brožova a dav utichl. Obrazu dominovala tvář královny Xelesie na jejímž pozadí stály kovové pilíře jakéhosi obřího přístroje. Ta tvář však již nepřipomínala tvář zcela lidskou. Nesla na sobě drobné modré krystalky a z očí jí zářila theolitová modř. Její nová vizáž byla nápadně podobná vizáži někoho jiného…

"To snad!" zakřičel zděšeně lord Averci a narazil do své osobní stráže. Celým davem prošel řetěz podobných reakcí a pak především jásání jistých členů církve Stroje.

Elius pouze zadržel dech. Po tomhle nemohlo přijít nic dobrého.

Následoval proslov. Pozměněná královna oznámila porážku tyranské bohyně z dalekého jihu a následně mluvila o příchodu doby pokroku, jež přinese ráj na zemi. Leč žhnoucí modř jejích očí vyvolávala v Eliovi děs, její slova zněla jako pohlazení na duši. Zřetelně viditelná konjunkce planet na večerní obloze dodávala jejím slovům mystický jas.

Pak se odněkud v blízkosti královny ozvalo "Sýfa akbar!"

Elius konečně vydechl. "A dopr…"

V davu v Galmoře vypukla panika…