Konec...
Déšť.
Vlhkost.
Strach.
Začalo to před setměním. Do půlnoci bylo všude víc jak metr vody.
Řeka Styx se vylila z koryta a jejím vodám nebylo konce…
„Pojďte pane, pojďte se k nám schovat!" Volal hostinský na zmateného muže brodícího se v té spoušti bez známky jakékoli orientace.
„Jsme tu trochu natěsno, ale stále je tu trochu místa na jednom ze stolů. Pojďte se ohřát!" zkoušel to nadále dobrotivý hostinský.
Tajemný muž se po druhé výzvě zastavil a vydal se za zdrojem hlasu. Když byl již na prahu, ozvalo se strašlivé zahřmění a jeho obličej ozářil blesk. Celý hostinec při tomto pohledu zmlkl.
Do zatopené krčmy vstoupil mistr kněz.
Oči bílé, bez zorniček.
Výraz strnulý.
Rty neslyšně mumlající neznámá slova.
„Jste… jste v pořádku?" Protnul ticho hospodský.
„Slyším je… slyším jejich hlasy." Řekl mistr a zarazil se, jako kdyby pro něj bylo každé slovo náročné.
Mistrova pomocnice, jež doposud seděla na jednom ze stolů, zbystřela a vydala se skrz velkou louži za mistrem. „Co říkají mistře? Co nám vzkazují bohové?" vyhrkla.
„Cítím… strach. Cítím… lítost."
Mistrova slova následovaly vyděšené a zmatené pohledy.
„Děkují nám… za naší oběť."
Mistr po těchto slovech upadl do bezvědomí a hospodu zasáhl blesk.
Vyděšený dav vzápětí s křikem opouštěl hořící hostinec jen aby se mu naskytl výhled na kolabující budovy a věže. Brožov byl v troskách. Mistři v bezvědomí. Důl zatopen.
Vše naznačovalo konec.
Ráno se Brožov probudil pod horami bahna. Vzduchem se nesl strach a zoufalství. Seznam pohřešovaných se rychle plnil a pátrací čety neustále nacházely další bezvědomé. Brzy se ukázalo, že dotyční upadli do jakéhosi magického spánku. Řadili se mezi ně mistři, kapitán Westfál, Zástupce Místodržícího, obchodníci, mágové, gardisti, chasníci… Brožov byl v chaosu a téměř polovina obyvatel zmizela v bahně nebo v říši snů.
Jiskra naděje se našla až když zbývající brožované pohlédli na nedaleké břehy a spatřili vyplavenené zbytky lodí a jejich nákladu. Muži z majáku brzy vyprávěli o obřích korábech narážejících do sebe ve strašlivé bouři. Jen část mužů v turbanech se dostala na pevninu. Mnohem víc si jich vzala voda a útesy. Ty, co přežili, však údajně doprovázelo tajemné rudé světlo…
„Už to vypuklo." Poznamenal si sám pro sebe Khorn, nový velitel zbývajících sil města Brožova.
Rozhlédl se kolem sebe a zahleděl se do očí zbývajících Gelreánců, členů dračího řádu a khajiitů z dahirského odboje. Jejich řady doplňovalo již jen několik theolitem posetých tváří – těch pár, co přežily včerejší útoky vzbouřených davů. Všem se zračil v očích strach jak mlčky sledovaly přízračně rudé světlo vycházející z kopců, kde stál nejbližší gelreánský outpost.
Khorn jen na moment přivřel oči a zhluboka se nadechl.
„Do zbraně!!!"