O krystalech a lidech

Uplynul rok od bitvy u skalní brány a téměř tři roky od objevu theolitu. Bouřlivé události r. 1521 se však lidem vryly do paměti jako máloco a Brožov již po nich zůstal navždy pozměněn. Když kdysi dávno malá výprava Gelreánských vyslanců zajistila připojení Brožova ke Gelreánu, málokdo tušil, že tato malá osada se stane nalezištěm onoho modrého pokladu. Následovala kontrola a dohled - bývalí vyslanci mohli jen zoufale sledovat, jak jejich moc nad Brožovem chřadla a přecházela do rukou královských zmocněnců a oficírů. Jeden převzal kontrolu nad hvozdem a doly, druhý kontroloval vše dění ve městě, třetí a čtvrtý se ujali všeho obchodu a peněz. Vše se však změnilo ve třech dnech hrůzy, kdy Brožov poznal stinné stránky svého modrého pokladu. Theolit přilákal nechtěné návštěvníky z našeho i jiných světů, těžba vyvolala konflikt s lesním lidem a především: hvozd stál na pokraji proměny v něco jiného…

Na konci těchto tří dnů byli dva ze čtyř královských oficírů mrtví nebo ztracení, lesní lid byl pobit v krvavé řeži u skalní brány a z Gelreánských vojsk ve hvozdu zbyl mastný flek. Podoba hvozdu byla zachráněna, ale kolik z něj zbylo…

Je tu však ještě jedna událost, která se tehdy stala a mnohým Brožovanům jistě unikla. Původní Gelreánští vyslanci, současná družina Místodržícího, totiž měli v Brožově ještě jeden účel. Již od začátku svého působení zde studovali ruiny prastaré civilizace, která technologicky i okultně překonávala naše současné poznání. Po letech výzkumu konečně pochopili, že tyto dávné bytosti disponovaly theolitem též a znaly různé způsoby jak jej využít. Bez váhání se pustili do rekonstrukce pradávných zařízení z ruin, jelikož nyní díky theolitu měli konečně způsob jak je přivést k životu. Místodržící Katcherio, uzoufaný z chřadnutí své role a toužící opět prokázat královně svou váhu, se osobně pustil do nebezpečného experimentu, při němž došlo k nehodě…

S proměnou Katcheria se změnilo mnohé. Vztahy s Galmorou lehce ochladly a následovala smršť dopisů a depeší, které bylo třeba taktně vyřídit. Lid Brožovský však stále stál za svým Místodržícím a bylo mu jedno jakou barvu má teď v obličeji. Katcherio se zdál v pořádku, přesto však nařídil rozsáhlé zkoumání povahy své proměny, aby nebylo diskuzí nad jeho kompetentností. Když se potvrdilo, že theolit posílil jeho tělo i mysl, výzkum přešel v myšlenku přenášení tohoto posílení i na jiné osoby. Brzy Místodržící nebyl jediným z vážených Brožovanů s modrou tváří a otázka spojování theolitu s člověkem se stala běžným tématem disputací po celém království. Nyní zbývá vyřešit některé nechtěné vedlejší efekty a Galmoru snad bude možné přesvědčit, že v Brožově je však tak jak má být.

Katcherio proto z Brožova odjel v zájmu dlouho odkládané audience před dvorem. Proslýchá se však, že se brzy vrátí a nebude sám…