Lathmorské království

Oblast: Burashwar, Cardosh, Cardrang, Esturia, Eularia, Gardrang, Montauban, Skeletwor, Toft, Toftir, Wendaric

Hlavní město: Fibonea (oblast Gardrang)

Panovník: Král Nikodémus (dynastie Athain)

Státní zřízení: Absolutistická monarchie

Znak: Zlatý gryf ve skoku v červeném štítu (gotický štít)

Geografie a stručná historie

Lathmorské království leží ve východní části bývalého císařství v povodí řek Lonra a Dorwa, prapůvodní domovině orků. Po jejich decimaci během Druhých válek zelených kůží toto území osídlili především lidští osadníci. Odsud také pochází lidská dynastie Athain, jejíž příslušníci od desátého století seděli na gilneasském císařském trůnu. Prastaré šlechtické rody, které byly dlouho zvyklé rozhodovat o dění na celém kontinentu, přijaly vzpoury jednotlivých národů začátkem šestnáctého století s nelibostí a hrůzou. Někteří to považovali za následek stále se zvyšujících, v poslední době až vykořisťovatelských nároků na zbytek říše. Jiní v tom spatřovali trest za všudypřítomnou zhýralost a dekadenci. A jiní opatrně poukazovali na krutovládu a nenávistnou politiku nyní již pouze krále Nikodéma.

Hospodářství

Lathmora má jak rozsáhlé území s úrodnou půdou, tak bohaté naleziště nerostných surovin, z nichž je ale významná část nevalné kvality, jako bahenní rudy z Toftirské oblasti. Nové zdroje tak království nalezlo v dobyté provincii Cardosh, které doplnilo chybějící průmyslovou sílu. Přesto je odříznuto od nejvýznamnějších obchodních center.

Současná politika

Lathmoře se podařilo de facto uzavřít druhou frontu, kdy rozprášila Torvirský kaganát a zatlačila kočovníky až na Torvirský poloostrov. Na Kernské šíji, která jej odděluje od provincie Montauban, začala stavba Nikodémova valu.

Uvolněné síly využilo království při útoku na klan Harsa, který v závěru léta podpořilo novými děsivými zbraněmi (šušká se, že jsou založeny na theolitu). Díky nim konečně zvrátila Lathmora rovnováhu sil (podpořenou i neakceschopností Gelreánu po atentátu na královnu) a dobyla drtivou většinu provincie Cardosh. Část trpaslíků přesvědčili ke spolupráci slibem, že nezničí jejich prastará města, pokud přísahají králi Nikodémovi věrnost. Zbytek stále odbojných trpaslíků (především klan Harsa) drží jen pár okrajových částí podzemí a působí jako malé odbojové skupiny.

Přímá válka s Osensko-Bergenským svazem, který se spojil s Řádem Ingardonských rytířů, stále pokračuje. Díky zisku provincie Cardosh má nyní konečně společnou hranici s Gelreánským královstvím a je otázka, jak se bude vyvíjet politická situace dál. (Formálně Lathmora neuznala žádnou vyvazující listinu a všechny státy považuje pouze za rebelující oblasti.)

Obyvatelstvo

Lathmora je převážně lidsko-elfská, ve městech je v posledních letech běžná segregace ras, např. goblinů, ale zejména trpaslíků kvůli válce s klanem Harsa a Osensko-Bergenským svazem. V Černém mokřadu a Železných bahnech pak žijí malé kmeny divokých orků.

Zvláštnosti

Mnoho místních šlechtických rodů může vystopovat svůj původ do časů prvního lidského císaře před víc jak 600 lety a do Válek Temného Přílivu, jež mu předcházely.

Otroctví je zde praktikováno jako nástroj trestu, převážně ekonomického charakteru. Toto podporovalo císařství dříve i v jiných zemích pod říšskou správou, přesto bylo a je ekonomické otroctví nejvíce praktikováno zde (nejvíce otroků je ovšem v Dahirském emirátu).