Divočina (Lesní říše)

Oblast: Danholn, Frontden

Hlavní město: Pelastaa

Panovník: Koruna lesa Zoe Vesper Cernunn

Státní zřízení: Teokratická monarchie

Znak: Stříbrná vlčí hlava a krkavec v zeleném poli (oválný štít)

Geografie a stručná historie

Divočina se rozkládá na poloostrově mezi Brožovem, ležícím na západním pobřežím kontinentu, a Kjerstadskými horami. Jedná se o pradávné království, které vzniklo nedlouho po Pádu Starých bohů, možná dokonce ještě před ním. Nacházejí se v něm prastaré původní hvozdy, podobné Trettenskému či Marsalskému, které tvoří pilíř zdejší víry v Duši lesa.

Války zelených kůží a následný příchod lidí způsobily zmenšení rozlohy původních pralesů na Tornelionu, takže se do Divočiny stáhlo nezanedbatelné množství lesních bytostí odjinud. Poté se tento kus světa okolí uzavřel docela.

Určitě k tomu přispěla i skutečnost, že podle kusých zkazek se zhruba před třemi až čtyřmi sty lety království začalo potýkalo s krutým nájezdem obyvatelů Astrální říše. Mnoho obyvatel ve Velké válce, jak jí říkají, zemřelo a království přišlo o mnoho posvátných Stromů. Zbylé si tak Lesní lid hýčká a úzkostlivě chrání. Dodnes se v Divočině otevírají brány do astrálních sfér, a v lesích tak lze spatřit i bytosti, které nejsou původem z našeho světa.

Hospodářství

V Divočině se nenachází takřka žádná stálá infrastruktura. Obyvatelé království, vzhledem ke kočovnému způsobu života, nikdy nepocítili potřebu vybudovat centralizovanou říši s trvale osídlenými městy. Jedinou výjimkou je stromové vílí město Pelastaa, které je považováno za sídlo moudrosti, avšak jeho přesná poloha je dobře utajovaná a znají ji jen obyvatelé Divočiny.

Divočina je potravinově soběstačná a nachází se v ní i nezanedbatelné nerostné bohatství, které však není až na drobné výjimky těženo ani zpracováváno.

Současná politika

Existence Divočiny jakožto dominia nebyla okolnímu světu dlouho známa, spadala spíše mezi pohádky a legendy. Vše se změnilo, když královna Zoe Vesper Cernunn dorazila roku 1521 se svými věrnými na hranice Brožova, aby uctila své předky a modlila se k posvátnému Stromu. Avšak jen malý kousek od posvátného Stromu Duše lesa byl Brožovem zřízen velký důl na těžbu theolitu. Těžební činnost navíc téměř zabila les v okolí dolu. I přes oboustranné snahy o mírové jednání se spor brzy vyostřil v ozbrojený konflikt (podle některých indicií byli Lesní lidé ovlivněni otravou theolitem). Brožované povstání královského doprovodu nakonec krvavě potlačili v tragickém střetu u Skalní brány. V bitvě byla královna Zoe zajata a po nějaký čas vězněna v Brožově. Vztah s Gelreánským královstvím je tak poněkud nejasný.

Lesní říše se jinak prakticky neúčastní kontinentální politiky. Snad až na jeden drobný výstřelek s Dahirským Sýfanátem. Z vnitropolitického hlediska se posledních několik set let nese v duchu stabilizace říše a napravování poměrů po Velké válce.

Obyvatelstvo

Obyvatelstvo Divočiny je poměrně rozmanité. V poklidu tu spolu žijí elfové, víly, jednorožci, vlkodlaci, dryády, enti a další lesní bytosti. Není nemožno občas zahlédnout i člověka či hobita, který přijal za své hodnoty Lesa a zřekl se "civilizace". V Danholnské pahorkatině pak žije jeden malý odloučený trpasličí klan a v Kjerstadských horách jsou osady divokých barbarů. Na okrajích Divočiny lze najít také pár malých osad divokých orků a goblinů, jsou však velice ojedinělé.

Zajímavosti

Přes Divočinu vede pozemní cesta z Denardského velkoknížectví do Brožova. Přestože Lesní lid dosud poutníky a karavany spíše ignoroval, i tak se nejedná o snadnou cestu, neboť ji velmi znepříjemňují různí původní i astrální tvorové, kteří nebývají příliš přátelsky naladěni.

Lesní lid se dělí do čtyř klanů – Karhu, Naarasleijona, Cernunn a Yksisarvinen. Příslušnost ke klanu nezávisí na rase.

Panovník Divočiny se honosí titulem "Koruna lesa" a pro získání tohoto titulu musí podstoupit náročnou zkoušku, kterou určí bohové. Panovník každý rok pořádá zasedání na úpatí hory Vuori, kde naslouchá svému lidu a soudí spory. Nedílnou součástí života Lesního lidu jsou náboženské poutě k posvátným Stromům Duše lesa a každoroční slavnosti pro uctění předků.