Kněz

Chceš-li knězem býti, pak věz, že se bez přípravy před hrou neobejdeš. Musíš velmi dobře popsat božstvo a mít skvělý roleplaying, neboť schopnost hezky ztvárnit rituál či bohoslužbu je pro kněze nepostradatelná. Pokud toho kněz není schopen, zůstane do smrti na základní úrovni.

● Rituály typu: (mumlá) Ó velký Pepékitofko, dej mi sílu, ať nezhynu! Amokos!" nebudou tolerovány ani vyslyšeny.

Kněz musí navíc ke kostýmu připojit nějaké atributy svého boha. (Knihu, hůl, náhrdelník, amulet, nebo něco podobného, vše se odvíjí od naturelu božstva.)

 (Tabulka dovedností je na konci této stránky - hop tam!)

Božstvo

Základní princip pro hraní kněze na Zlenicích je prostý, máš-li více následovníků, tvé božstvo a tvůj vliv na dění sílí. Následovníky jsou myšleni věřící... a jelikož Zlenice jsou hra, je dobré, aby každý svoji víru prožíval a hral zápal pro svého boha/bohyni/bohy/božskou entitu… Čímž se dostáváme k další důležité věci pro povolání kněze a tím jest božstvo.

Poznámka: Chci-li, abych celou hru byl jediný věřící (možná bude věřit i můj kamarád), pak tvorbu božstva budu klidně brát po velmi osobní rovině a budu spokojen, že má víra a má role ve hře může být spíše marginální. Klidně zvolím božstvo, které znamená mnoho pro mě osobně, ale jeho atraktivita pro ostatní spoluhráče bude třeba minimální. Avšak, mám-li představu, že má víra bude strhávat davy, věřící se budou svíjet při mých rituálech v davové extázi a mé božstvo bude nadevšechny, pak volím božstvo takové, které bude oslovující a nebudu mu obětovat novorozeňata či nebudu po všech chtít, aby zpívali při mších country písně…

Poznámka k poznámce: Jako mistr kněz jsem viděl za poslední roky mnoho různých kněží i náboženství. Vše mělo jedno společné – jako hráč bych málokdy byl zlákán komplikovat si život ve hře vírou. Při tvorbě božstva si vždy polož otázku, proč by se k tobě měli další přidat? Proč by měli věřit zrovna v tvé božstvo? Co věřícím tvá víra dává a co jim také bere?

Chrání tvá víra před útoky démonů? Dokáže tvůj bůh léčit/posilovat v boji? Poznáš jako kněz pravdu od lži? Umíš požehnat zbrani?… Celkem praktické otázky, že? Však taky obyvatelstvo Brožova a okolí je praktické a protože mnozí se neumí odlepit od současnosti a proniknout plně do hry, poznáš taky že obyvatelstvo je velice demokratické a nějaké nařizování moc nefunguje, úcta ke šlechtě neexistuje a kněz není víc než kdokoliv jiný. Také většina lidí koná v životě dobro, proto temné víry mohou mít obtížnější úkol zaujmout hráče.

 

Tak tedy to božstvo:

Božstvo může představovat jedna konkrétní entita, mocnost či bytost. Božstvo může a nemusí být personifikováno. Božstvo může být jeden bůh skal, ale božstvo je i pantheon sedmi bohů, božstvo může být bouře nebo jediný strom či ryba v jezeře. Božstvem může být ork poutník, mlok, drak, satyr, rytíř, poušť, nebeská klenba, oheň i temnota). Božstvo může klidně tvořit stovka tvorů. Důležité však je, že každé božstvo má své atributy/znaky. Jaké to jsou můžeš zjistit položením si následujících několika otázek (na které se tě, mimochodem, bude mistr kněz pravděpodobně ptát).

 

- Božstvo samo

Jaká entita či mocnost to je? Je monoteistická, dualistická nebo snad polyteistická? Jedná se např. o animistickou víru? Kolik tvorů božstvo představuje? Jak vypadají? Jak se zjevují, pokud vůbec? Posílá za sebe někoho do naší reality? Kde přebývá? Jak komunikuje s věřícími a kněžími? Má/mají zvláštní rysy? Sbírá duše, či jinak "úřaduje"? Čemu vládne? Jakým silám?

 

- Atributy

Co je pro boha typické? Má charakteristickou vlastnost, kterou věřící obdivují?

 

Například:

● bohovy typické vlastnosti - fyzická síla, chrabrost, zákeřnost, moudrost, smrad, záře...

● barvy - červená barva krve, žlutá barva slunečního kotouče

● předměty, zvířata, látky - kalich, lebka, kosti, kozy, bahno, jasany, oblaka, voda, skály...

● vlastnost věřících - přijímá pod svá křídla pouze panny, nebo elfy, nebo jen elfí panny či snad ty, kteří někoho zabili, ženy nad padesát let, gobliny a orky, apod.

● A koho naopak nepřijímá do svých řad?

 

- Příběh

Bylo božstvo vždy božstvem, nebo svou "božskost" získalo jinak? Má bůh své nepřátele? Koho a proč? Co dělá s dušemi zemřelých následovníků? Existuje nějaká forma posmrtného života anebo se pouze vědomí věřících např. spojí s jejich vznešenou mocností, která je provází jejich životem a utváří jejich osudy?

 

- Pojem "zlo"

Zlo je relativní pojem, což znamená, že každé náboženství si pod ním představí něco jiného. Například jestliže bohem je zlý rohatý démon, bude za zlo považovat pravděpodobně všechny, kteří se mu nepokloní a nebudou oddaně plnit všechny jeho požadavky. Pokud však bude božstvo představovat 12 létajících duhových víl, budou za zlo považovat pouze ty, kteří přímo narušují jejich lesní atmosféru.

 

Jak hledí na ty, kteří vyznávají jinou víru?

 

Existuje nějaký protiklad? Bojuje tvé božstvo s něčím?

 

Co bůh (bohové) považuje za zlé? Kde je hranice zla?

 

Rituály a bohoslužby

Rituály a bohoslužby jsou základním zdrojem kněžské moci. Každé božstvo vyžaduje jiný postup při vykonávání rituálů a bohoslužeb.

 

BOHOSLUŽBA

Bohoslužba (mše) je akt, při kterém kněz o nic nežádá (nečeká žádnou reflexi od boha), ale pouze mu dokazuje svou víru. Bohoslužby je dobré provádět často dle naturelu božstva. Čím více věřících se bohoslužby účastní, tím větší náklonnost daný kněz získá, a tím náročnější žádosti mohou být kladeny při rituálech. Nekoná-li kněz bohoslužby, spokojenost jeho božstva klesá a může se stát, že velmi nespokojené božstvo s líným knězem a bez věřících se… raději nedomýšlejme!

Bohoslužba odráží naturel božstva – jsem-li knězem boha rolnického a klidného, mohu si mši šuškat pro sebe a pro několik babiček z vesnice, které si přišly pro požehnání jejich domácího zvířectva, aby slípky dobře nesly a kravky dojily. Asi obětuji trochu mléka na oltář a zrno a jinak bude klid. Jsem-li ale knězem ohnivého démona, pak moje mše bude taky ohnivá a určitě si jí všimne každý v dalekém okruhu. Můj démonický bůh se nebojí a já budu volat svým pevným hlasem do jeho ohnivé sféry, kde přebývá… a počkejte si na rituál, tam si teprve vyřvu hlasivky! No a jsem-li knězem bohyně chtíče, asi moje bohoslužba nebude nuda k uzívání, že?!

I bohoslužba je důležitá a mistr kněz se bude ptát: Kolik bohoslužeb jsi za tento den vykonal, kolik věřících se účastnilo, apod. Vzácně se může božstvo projevit i během bohoslužby a seslat knězi např. nějakou vizi či úkol. Zpravidla se ale božstvo projevuje při rituálech.

Pozor – počet věřících a frekvence bohoslužeb ovlivňují magické síly kněze, které pramení z jeho vztahu s božstvem a také ze síly jeho božstva na Zlenicích! Slabý bůh znamená slabý kněz, opačně ta úměra platit nemusí.

Každý kněz by měl minimálně jednou denně sloužit bohoslužbu svému bohu, jinak hrozí, že jej bůh zavrhne.

 

RITUÁL

Rituál je akt, při kterém kněz žádá svého boha o nějakou službu. Touto službou může být např. požehnání zbraně či osoby, sejmutí kletby, zodpovězení nějaké otázky, či vznik nějakého kouzla. Avšak ne každý rituál je úspěšný.

Aby byl rituál úspěšný, musí být proveden dokonale a musí potěšit božstvo. Až na výjimky schválené mistrem knězem musí být rituál hlasitý, a to hodně! Rituál ale není jen o křiku mantry či zpěvu chorálu, rituál je také o pohybu a symbolice. Rituál nevykonává pouze kněz, ale i věřící, ti musí být vždy zapojeni i kdyby měli jen skákat o jedné noze a opakovat „krásná a dobrá paní Mariolo, na světě ti není rovno, usměj se na nás oddané, ať sežehneme zla poddané!“. Ale uznej, že uvedený příklad bude po chvíli nuda, takže se nad tím pořádně zamysli. Věřící mohou zpívat, tančit, recitovat, úpět, trýznit se, obětovat (se, něco nebo někoho), stavět pyramidu či balzamovat těla mrtvých spolubojovníků… Zkrátka mezí je vlastní fantazie, naturel božstva a ochota zapojených hráčů.

Rituál musí být dostatečně dlouhý (jak moc se domluvte s mistrem knězem), žádná rychlovka na pět minut, to tak božstvo maximálně popudíte. To je jako kdyby vám někdo volal a zavěsil zrovna v okamžiku, kdy přijmete hovor. Pokud dojde k přerušení rituálu, božstvo se může i rozlítit a záleží na naturelu božstva a charakteru přerušení. Dojde-li při rituálu požehnání knihovně bohem moudrosti k přerušení partičkou opilecké chamradi, zřejmě se zloba božstva obrátí proti nim (a možná proti knězi, že nezabezpečil místo rituálu). Avšak dojde-li k přerušení krvavé oběti hrůzného boha skupinou paladinů v zářné zbroji, pak se asi hrůzný bůh odhodlá dokončit rituál po svém a sebere život některému z vlastních následovníků či vlastního kněze a nebude se nad tím dvakrát rozpakovat! Tím nechceme říct, že služba temným božstvům je rizikovější povolání, ale znáte to…

Rituál se může povést a nepřinést kýžený výsledek – důvody mohou být sděleny knězi anebo zůstanou navždy utajeny, ale věř, že pro to bude nějaký důvod (třeba cizí nepřátelská víra narostla tak moc, že se božstvo naštvalo a dělá to jako trest, apod.).

Mistr kněz musí být rituálu přítomen, pokud neřekne jinak.

 

CEREMONIE

Příprava ceremonie trvá mnohem déle, než příprava běžného rituálu. Musí se jí účastnit minimálně 5 věřících a kněz. Při tomto specifickém obřadu se spojuje rituál s bohoslužbou. I od ceremonie se očekává, že bude dobře herecky ztvárněna, jinak by se božstvo mohlo rozlítit.

Ceremonie se skládá ze dvou částí. První část je uctění božstva (bohoslužba). Zde kněz vede ostatní věřící na cestě k bohu. Dokazuje mu svou náklonnost. Přechodem k druhé fázi Ceremonie je složení darů/obětí. Poté nastává část druhá, žádost (rituál). Zde kněz klade božstvu požadavek, který může být opravdu velice komplexní, popřípadě otázka může být absolutně konkrétní. Pravděpodobnost úspěchu tohoto rituálu je přímo úměrná složeným darům, délce rituálu, počtu věřících, kteří jsou přítomni a v neposlední řadě celkovému hereckému ztvárnění (kněze i věřících). Ceremonie může proběhnout pouze jednou za hru.

Chceš aby se zřítily hradby u severní brány kacířského města? Chceš aby dcera krále dostala spalničky? Chceš plamenný meč pro všechny? Ceremonie je tvojí cestou! Hodně štěstí a nekoktat, božstvo tě poslouchá!

Mistr kněz musí být ceremonii přítomen. Ceremonii, až na výjimky, lze provést pouze v chrámu.

 

Kontakt s božstvem – svatyně, oltáře a chrámy

Zpravidla není problém se pomodlit kdekoliv, ale rituál jakéhokoliv typu je možné provést pouze na řádně vysvěceném místě. Zásadní úkol každého kněze, až na inkvizitora, je najít místo božstvu zvláště milé a zřídit na něm svatyni. Jednoduchá svatyně je volné prostranství s oltářem. I taková je plnohodnotným místem pro rituály a je jedno zda má podobu obřadního obětiště anebo stolku se svatou knihou či relikvií. Oltář musí odpovídat naturelu božstva a jeho vysvěcení musí být přítomen mistr kněz. Povede-li se vysvěcení, kněz to pozná a bude mít na daném místě lepší spojení s božstvem. Kněz pozná, pokud se vysvěcení nepodařilo či svatyně byla znesvěcena!

Ceremonii lze provést pouze v chrámu, chrám má charakter uzavřeného místa (zdí, skalami, palisádou apod. se vstupními dveřmi či branou – pokud se to příčí naturelu božstva, konzultujte podobu chrámu s mistrem knězem.) Stavby budov je nutno konzultovat s příslušným mistrem stavitelem. Chrám může mít více oltářů.

Vysvětit lze i místa, kde oltář nebude umístěn, ale mohou být jinak důležitá pro život komunity věřících (např. hřbitovy, mohyly, obětiště, svaté brány apod.). Vysvěcená místa mohou mít pozitivní vliv na věřící, kteří se v daném místě zdržují. Popřípadě negativní na zástupce „zla“, kteří budou procházet či vstoupí na vysvěcenou půdu. Vysvěcené území časem „vyčpí“ či jej někdo může znesvětit či kněz vlastní víry odsvětit.

 

Relikvie

Svaté ostatky jsou jen jeden příklad, ale relikvií může být cokoliv, co se vztahuje k významné události v životě (bytí) vašeho božstva. Jeden oltář může nést pouze jednu relikvii. Vlastnosti relikvie jsou individuální. Relikvie nemůže být znesvěcena, ale může být zničena. Aby relikvie měla efekt, musí být v ruce (na krku, na ruce apod.) kněze či uložena na oltáři. Relikvie i volně pohozená vždy odhání zlo (ve smyslu zla, jak je chápáno božstvem, zahánění „zlých“ lze negovat vlastní relikvií nesenou „zlými“, tedy relikvií „zlé“ víry), její účinnost se odvíjí od moci relikvie. Je-li to celá lopatka svaté Kunhuty, tak bude mít větší moc než její dva sežvýkané zuby apod. Navíc Kunhuta mohla být buď světice průměrná, anebo výjimečná, tedy třeba umučená za svoji víru, takže další „koeficient“ dostane za mučednickou smrt oproti svatému Školastiku, který jen pobýval v jeskyni a požíval posvátné chrousty, a i kdyby na oltáři ležela jeho levá noha, stejně budou dva zuby Kunhutiny mít silnější efekt… Takže takhle nějak a vždy se to řeší s mistrem knězem! Ideální je, pokud se relikvie odkazují k minulým ročníkům Zlenic.

 

Svěcení

Jsi na všechno sám? Jedna bohoslužba střídá druhou, rituály po nocích a žádný život kromě služby božstvu? Nezoufej, řešením je kněžské svěcení. Je-li mezi následovníky tvého božstva takový jedinec, který je dle tvého soudu hoden nésti břímě svěcení, můžeš mu ukázat niternou podobu božstva a udělat z takové osoby kolegu či kolegyni. Konzultuj s mistrem knězem a opovaž se zvolit někoho nehodného božské přízně!

 

Božská léčba

Rituál, při kterém léčitel vzývá své božstvo (pokud je to v souladu s naturelem božstva) k vyléčení dané osoby. Tímto způsobem se léčí: lehká zranění po 15min, těžké zranění za 30 minut soustavného nepřerušeného rituálu. Božská léčba může být prováděna i hromadně, ale pouze v chrámu. Maximum léčených osob činí třetinu počtu věřících účastnících se rituálu léčby. Léčivou ceremonií může dojít i k vrácení životaschopnosti jedinci (+ sponka).

 

Svatá výprava

Tato akce spočívá v organizovaném počínání věřících jednoho božstva proti "zlým" bytostem (viz "Božstvo - pojem zlo"). Skupina věřících musí čítat minimálně 5 lidí + inkvizitora. Inkvizitor po celou dobu Svaté výpravy musí pronášet svaté slovo (vzývat boha).

Dokud inkvizitor pronáší svaté slovo, jsou jeho svěřenci (další věřící) částečně chráněni proti zraněním ze strany zlých (ke stupni zbroje +1, tzn. pláty nemůže zlý prorazit, postava beze zbroje ignoruje LZ vrhací a LZ střelné ze strany zlého včetně kouzel působících lehká zranění a jejich vedlejších účinků typu mráz, oheň apod.).

Věřící navíc necítí bolest, což znamená, že po zásahu do končetiny (lehké zranění) hráč nehraje bolest a končetinu může dále používat. Zásah se však počítá a po 3 lehkých zraněních postava padá k zemi.

 

Kouzlení

Kněz kouzlí z vůle boží. Jestli bůh nesvěří knězi do rukou kouzlo, kněz má prostě smůlu.

O každé kouzlo žádá kněz rituálem (podobně, jako žádá odpověď na nějakou otázku). Kouzla slabší budou s vyšší pravděpodobností vyslyšena. Kněz může požádat jak o jednorázové kouzlo, tak o kouzlo s opakováním.

Kněz je však v kouzlení omezen. Kromě počtu kouzel, které vyhradil rituál, je navíc vázán i počtem věřících, kteří byli v daný herní den přítomni jeho bohoslužbám!

 

- Zahnání zlého

Pro tuto dovednost existuje jednoduché pravidlo. Stačí zlého de facto informovat o příčině a důsledku formou výkřiku: "ZAHNÁNÍ! Ve jménu boha Zabota na mě teď nezaútočíš, dokud tě sám neohrozím!" (1. stupeň), "ZAHNÁNÍ! Ve jménu boha Boa nechte mě a mé druhy na pokoji, otočte se a prchněte!".

 

KNĚZ A ARCHETYPY

Každý kněžský archetyp nabízí ve hře trochu jiné využití.

Vyznavač je kněz, který prostřednictvím modliteb a rituálů uctívá své božstvo, dokazuje mu svou věrnost a žádá o vyslyšení. Pokud je božstvo spokojeno, může knězi poskytnout nějaké požehnání či kouzlo. Více vyznavačů může uctívat jednoho boha. Ti nejlepší z nich se pak mohou stát veleknězi a konat božstvu lahodící ceremonie.

Inkvizitor je kněz, který se, často se zbraní v ruce, snaží vymýtit všechno "zlo" (viz definice zlého z pohledu božstva). Svou víru prosazuje hrubou silou a často "za každou cenu". Inkvizitoři většinou spolupracují s některým z vyznavačů (resp. prosazovat silou božstvo, ve které v herním světě nikdo jiný nevěří by mohla být sebevražda…). Věz, že víra tvá tě potřebuje a s božstvem svým obzvláště intenzivní vztah inkvizitor mívá, neb prodlouženou paží víry je!

Léčitel je kněz, jehož hlavním posláním je léčit nemocné a starat se o potřebné. K tomu využívá jak znalost léčivých bylin, mastí a lektvarů ale také (pokud je dostatečně věřící) sílu svého božstva. Někteří z největších kněží historie byli léčitelé velkolepých chrámů a nevzácně takový chrám vládl mocí konkurující veleknězi. Vděk, naděje a utrpení jsou mocnými hybateli pokory a víry! Legendy říkají, že ti bohy nejmilovanější dokázali je přesvědčit, aby i mrtví, kteří žili v souladu s vírou, na zem se opět navrátili plni života a vnitřního poznání nejen o smyslu života a bytí…

 

Strážce chrámu má jasné poslání. Žádné božstvo neraduje se, když oltář jeho je znesvěcen či relikvie zničena, to mnohdy rozlítí mocnosti natolik, že nejednoho vyznavače s chrámem v ruinách či oltářem s nasazenou oslí hlavou blesk rozhodil do všech světových stran… Nic takového se ale nemusí dít, když oltář stráží ten, kdo božstvu svému slouží oddaně a ví, jak útoky cizích sil zastavit či oslabit. Strážce chrámu je pro božstvo jistota pevného ukotvení v naší sféře a božstvo mu za to poskytuje dostatek sil a přízně. Běda však, když strážce konfrontován mimo svatou půdu, to pak síly jeho jsou spíše nicotné. Výjimkou je, když strážce jiný cizí chrám dobývá maje při sobě relikvii své víry, to pak znalý obrany oltáře svého pozná slabiny obrany oltáře cizího a jeho síla se násobí při útoku proti kacířům a rouhačům!

 

 

 VYZNAVAČ

INKVIZITOR

LÉČITEL

STRÁŽCE CHRÁMU

 I.

 Vyznavač 

 /!ability not found!/ I

 Teologie I

 Náklonnost boží  

 Svěcení relikvií I

 Služebník

 Boj zbraní - kontaktní zbraně 

 Odolnost I

 Zahnání zlého I

 Svaté slovo I

 Medik

 /!ability not found!/ I

 Ranhojičství I

 Božská léčba I

 Bylinkářství I

 Požehnání I (jen štít víry)

 Klidný

 Zahnání zlého I

 Boj zbraní - kontaktní zbraně

 Teologie I

 Svěcení relikvií I

 Požehnání I

 II.

 Uctívač

 Zahnání zlého I

 Teologie II

 Požehnání I

 Posel boží 

 Zahnání zlého II 

 Ranhojičství I

 Průraz I

 Felčar

 Božská léčba II

 Teologie I

 Ranhojičství II

 Bdíci

 Teologie II

 /!ability not found!/ I

 Zahnání zlého II

 III.

 Vzývač

 /!ability not found!/ II

 Božská léčba I

 Požehnání II

 Inkvizitor

 Odolání magii I

 Odolnost II

 Svaté slovo II

 Ranhojič 

 Bylinkářství II

 Požehnání II (jen štít víry)

 Ranhojičství III

 Strážící

 Svěcení relikvií II

 Požehnání II

 Zahnání zlého III

 IV.

 Velekněz

 Teologie III

 Zahnání zlého II

 Ceremonie 

 Svatý bojovník

 Svaté slovo III

 Zahnání zlého III

 Svatá výprava 

 Léčitel

 Náklonnost boží

 Teologie II

 Božská léčba III

 Ochránce svatého

 Svěcení relikvií III

 Teologie  III

 Požehnání III