Prolog: O kryse, truhle a koruně

Brožov, zhruba dva týdny po příjezdu Barona

Pracovna pana místodržícího začínala drobně připomínat knihovnu. Anebo skládku - záleží na tom, jestli počítáte svitky a zápisky a nebo lahve od vína, krabičky od sýrů a neproplacené účtenky z Lázní..

Dominantou pracovny již přestal být stůl, který se prohýbal pod stohy hlášení, avšak se tu objevily dvě nové dekorace.

První věcí, na kterou padl zrak, byla rozložitá truhla, fortelna trpasličí práce se znakem H. Vše by bylo asi v pořádku, kdyby zevnitř truhly cosi slabě nepableskovalo miniaturními škvírami mezi prkny.

Druhou dominantou byla velká mapa, na které znalé oko mohlo poznat Brožov a okolí. Na mapě bylo - jako všude - spoustu papírků a zápisků. Situace v okolí se na gelreánské nástěnce změnila z “Pijeme víno a jíme olivy” na “Co se to u Královny děje, podejte mi tamten sýr. Ano, ten namodralý. Ano, ten co zabíjí myši smradem.”

 

Pan místodržící dolil poslední kapku z lahve, kterou “odložil” na hromadu střepů v rohu místnosti. Poté přišel k truhle, otevřel ji a vyndal z ní další vinnou lahev, na které se začala dělat drobná jinovatka. “Aspoň k něčemu je ten krám dobrej…” zavrčel místodržící a nalil číši vína veleknězi Stroje a bednu zavřel.

“Takže postupně. Baronovy výsledky odpovídají realitě, je to tak?

“Ano, pane. Jak se zdá, tak theolit opravdu obsahuje jakousi latentní formu energie, dle mého je násobitel okolo tří a kus,spíše ke čtyři, Baron tvrdí že pouze za použití dřevěného uhlí….”

Současný vládce Brožova si povzdychl a kněze zastavil včas. “..ano, nechť se točí a je promazán, samozřejmě. Dobře..” podotkl a ukázal na mapu.

“Nechal jsem zakreslit theolitové naleziště na mapu. Objevují se i v místech starých dolů, případně na místech, kde ještě před týdnem nebyla. Takže nejen v lese, nedejStroj v Srdci Hvozdu…Je to tak? A pokud ano, máme pro to my nebo Baron nějaké vysvětlení?”

“Ano. Ne. Ne. Nemáme. Pracujeme na tom...Baron má sice své mouchy, ale také je to muž vědy a kolečko v Osudu….”

“Dobře, dobře…” zavrčel trošku naštvaně pan místodržící “...jenže i jemu bude trošku končit zábava. Mrači, čti…” řekl Lucasso a hodil knězi dlouhý pergamen, osazený několika pečetěmi..

“Já, královna Xelesie I...bla bla bla….nařizuji svému subjektu...bla bla bla….Hmmm….” četl pomalu kněz a v kápi něco mračil “..zahájit těžbu neznámého minerálu..bla bla...jako hlavní prioritu...blah blah nějaké výhružky mezi řádky..blah..trošku politiky...a zakončíme cukrem a bičem..Hmmm. Co s tím?”

“Co by!” rozhodil rukama trošku nervní místodržící “Budeme kopat. Tady se to píše. Nejvyšší důležitosti. Jako chápu proč, ale moje trpělivost…” poznamenal místodržící, “..dobře, zase jsme začali budovat nějaké ty kanály a odtok z Lázní do potoka, je tu docela bezpečno a daří se tu tuřínu. Na rychlý soupis - jde nám to..” poznamenal Místodržící a opět si dolil “Ale tím “Jménem Královny!” už mi trošku tahle korespondence začíná lézt na nervy..” poznamenal a vytáhl další depeši.

“Hele, tady to je. Blah blah blah...a do Brožova vysíláme odpovědného úředníka s doprovodem, kterémužto bude theolit předán..Blah blah...Hmmm, peníze. A další peníze pro Westfalla. Hm. No nic. Vyvěsíme nějakou vyhlášku a theolit budeme vykupovat.. Platit to bude královna a nazdar. Místní nepřijdou zkrátka, nějak to z nich vyklepeme.” poznamenal Místodržící, něco si zapsal brkem a smutně si povzdechl. “..není to jediný problém, co budeme muset řešit a žehlit.”

“Druid?”

“Druid.”

“Hmm….ale je to milý člověk, není-liž pravda?Nebo elf. Nebo co to je.”

“Což o to, není. Ale má rád svůj klid a vycházeli jsme mu vždy vstříc. Přeci jen, je slušné mít dobré sousedy... A Baron se svými experimenty tomu nepřidává…”

“Co když se ti dva poperou? Respektive jejich ansábl?” zeptal se věcně kněz.

“To je asi trošku jejich problém. My máme jasno - těžit a odvádět...”

“A když ne?”

“Tak nás vymění. A pošlou sem někoho jiného, kdo se s tím nebude tak crcat jako my. Což Stroj ochraňuj..To vymyslíme..” řekl pan místodržící a zvedl cínový pohár na přípitek.

Po pohárku proběhlo pár malých, elektrizujících výbojů. Ty vběhly do poháru, který se roztrhl a vybuchl. Jak pana místodržícího, tak kněze Stroje ohodily ledové zmrazky s příchutí Irsai.

“A CO U STROJE BYLO ZASE TOHLE!!!”

 



Lesem zněl zvuk kopyt. Pomalý, klapavý zvuk volků a klidné cvakání kopyt koní. Karavana nebyla velká - dva vozy a jízdní doprovod. Víc nebylo potřeba, cesta nebyla dlouhá.

“Hej, šéfe. Kamže to jedeme?”

“Do Brožova.”

“Brožov? To je to místo, kde chčije víno z fontán a maj tam vopravdický víly a tak?”

“Hmm….”

“A prej tam maj i trpaslíky a pavouky a uvolněné mravy!”

“Hmmm…”

“A každej, každej den je tam zázrak, fakt že jo! Říkal to bratranec a ten to má od svý sestry…”

“Ach jo. Dvě věci - první.” zvedl královský výkupčí Marius Arald naštvaně ruku “Drž hubu...A druhá..asi budeš zklamanej. No nic…” dokončil výkupčí a mávl na karavanu, která se zastavila.

A není divu.

Divočina jako taková nepotřebovala ceduli. Polní cesta najednou končila hustým lesem, který jakoby pohlcoval světlo. A k tomu přičteme to ticho. Karavana trošku znervózněla, avšak její vedoucí byl starý harcovník. Mlaskl na koně a pomalu se rozjel.

“Copak, pánové? Platíme vám víc jak dost za to někam dojet, něco vykoupit a zase zpět…Za chvilku jsme u Choroše.”

Zbytek karavany se nervózně vydal za ním…

 

A jak to tak bývá, drazí a milí, nedojeli všichni... Ale k tomu co se jim stalo a proč - to už vám nepovíme. Ať je troška tajemství. 

Jen u toho bylo hodně krve, střev, řevu a ostrých šípů s žluto-černými letkami.

A jedna velmi překvapená srnka...

 

Ostatně, nebylo to jediné místo, kde bylo potřeba trošku uklidit...

 

Velitel Gardy Westfall a gelreánec zodpovědný za obranu města Jan Bezzemek se podezřívavě dívali na zuboženého kupce. Ten byl podrápaný a jedné ruce se velmi aktivně věnovala léčitelka.

“...ale já vážně nelžu!”

Westfall si povzdechl. Jako znělo to velmi podivně a jemu se do lesa moc nechtělo..

“Takže ještě jednou. Jeli jste s pivem k Chorošovi. Je to tak?”

“Ano, pane velkomožný…”

“A krom piva jste vezli nějaké zásoby pro Barona, protože se usídlil kousek, že?”

“Ano, pane kapitáne…”

“A cestou tam vás přepadli čtyři skřetogoblini. Táákhle vysoký…” dodal kapitán a mávl rukou zhruba v úrovni hlavy “..kteří ti po bitce zabili doprovod, ukradli pivo a pak se odporoučeli do lesa. A o baronovo drahé vybavení nejevili zájem a tak ho rozkopali po lese. Je to tak?”

“Přesně, pane! Nelžu! Podívejte se jak vypadám…Jauvaj!” Léčitelka s jehlou a nití jen pokrčila rameny a šila dál.

“To je nějaké divné…” poznamenal “..že by 4 skřeti vymysleli plán, přepadli tě a porazili bez ztrát..” ušklíbl se Gelreánec.

“To jsem neřekl…” ohradil se obchodník a něco vyndal z pytle, co mu ležel vedle židle. “..jsem si dovolil suvenýrek, panstvo. Sem čekal, že mi to nikdo neuvěří.”

Westfall a Bezzemek se na sebe podívali a oba si trošku nasucho pokli…

“Tohle nejsou skřeti. Ani goblini.”

“No jo. Ty nemývaj rohy a tesáky. A jsou víc uslintaný...”

“To je dost odporný. Ale fakt to vypadá jako skřet.”

“Hm, jo no. Ale co s tím. Ta situace je čím dál tím horší. Minulej týden mi jeden ghůl, co vylezl z hřbitova  odpravil člověka a poslal čtyři na marodku! Osum stříbrnejch šípů a ta mrcha pořád ještě stála! A není to ojedinělý případ - já vám říkám, ty věci jsou čím dál horší!"

Bohužel dialog o budoucnosti byl trošku narušen příchodem gardisty Karla...

“Šéfe, šéfe! Našel jsem u kanálu krysu. A je velká jako stehno mojí mámy! A má táákhle dlouhý zuby! A hele, jak je přítulná!”