Prolog: Mágovy trable

Golaria, oblast Sundborm, Kaladorská kapitula - jedna z jednacích místností v samotném Konventu. Zima 1520

 

Arcimág Cirmeon si unaveně promnul spánky a podíval se na iluzorní mapu Tornelionu. Trávil nad ní poslední dobou více času, než mu bylo libo - raději by ho strávil pěkně v klidu se svojí sbírkou amonitů či se věnoval přeměřování lebek elfů. 

Bolest hlavy mu přinášelo ale něco jiného, a to totální disbalanc jemné rovnováhy politických sil na jihozápadě kontinentu. Soused Kaladoru - Dahirský emirát - se pravděpodobně zbláznil z písku, neb ve jménu nějaké šílené bohyně (o které předtím nikdo neslyšel) se snaží vyhlásit svatou válku a Emír k tomu prý dal tichý souhlas - buď rozšíří říši anebo mu na válečném poli zemře fanatická, nekontrolovatelná část státu. “Ten starý tlusťoch se v paláci teď musí dobře bavit…” pomyslel si Cirmeon. Což o to, genocida a svatá válka by mu tak nevadily, jenže nechcete být potencionálním cílem...když už, tak pachatelem. 

Ale takový je už život.

 

Ani situace v samotné Kapitule tomu nepomáhala. Poslední dobou připadalo Cirmeonovi, že se více hádají mezi sebou než, že by táhli společně za jeden provaz. Stoupencům Rubínové koleje se snadno křičí o nelidech, uzurpaci magie a o totálním vítězství osvícené inteligence skrze plošnou anihilaci, ale Cirmeon věděl, že takto svět, kterého jsou součástí, nefunguje. Sami proti všem se dlouhodobě neudrží a arcimág si toho byl velmi dobře vědom. Politická klika, jejíž on byl součástí, se dlouhodobě snažila o trvalý pokrok, který sice zahrnoval monopol na magii, avšak s mnohem menší mírou glorifikovaných incerdinací nelidí.

Jenže kde najít spojence?

Denard? Nenechte se vysmát. “To je jako jít s rybou do knihovny - zbytečné a nesmyslné.” pomyslel si arcimág. I kdyby emirát vyhlásil válku i svým bývalým spojencům, Denard by byl jen dočasné  nárazníkové pásmo, Sýfovské fanatiky by elfí špína rychle přestala bavit. Kde poté by Denardská svoloč našla útočiště? U velké Orlice?
Gelreán. Cirmeon se kysele ušklíbl. Byl si vědom nespolehlivosti tohoto království, kterému vládne žena. Sice krásná, ambiciózní a schopná, ale stále žena, takže nikoliv mág. Kdyby bylo na Cirmeonovi, tak by Gelreánu do znaku dal lišku, nikoliv orlici. Liška si také myslí, že je vychytralá, ale chytí se do pasti…

A pak zcela na západě - malá vlaječka uprostřed Divočiny.

Brožov.

 

V Kaladoru zvaný též Díra, Žumpa, Prokletá Díra nebo též Pakov. Cirmeon naštvaně prokřupl klouby své staré ruky.

“Brožov…” procedil mezi zuby a podíval se na svitky, mnohé opatřené magickou pečetí Kapituly. “..taková díra.”

Jenže jak se zdá, díra na peníze a lidské, cenné zdroje. Nejdřív se nevrátila vědecká výprava, vyslaná za účelem zametení stop pod rouškou odchytu zvířat a následně ani inspektor, který ji měl jít prověřit.

“Nikdy už nikam nepošlu zatracený akademiky…” zavrčel naštvaně starý mág a podíval se na řadu dopisů, které nadšeně popisovaly činnost v Brožově. Všechny signoval a potvrdil poslední přeživší mág-zoolog Pepecroix, což byl ten kámen úrazu. Další dopisy, tentokráte s Gelreánskou pečetí, potvrzují to, co je napsáno v těch prvních a tedy nelze říct moc ani popel.

Tedy oficiálně.

Neoficiální zprávy a depeše hovoří trošku jinak. Nekontrolovaná, nekotvená magie a nedozorované a svévolné nakládání s ní, prašiví arachnirové na povrchu a ještě k tomu s politickou funkcí, místodržící je neschopný alkoholik a tak dále, a tak dále. 

Že by to ale celé byla jen šaráda před Kapitulou? Že by to celé byla jen iluze, šal a klam? Není možné...neznal nikoho z géniů současnosti, kdo by napsal takovou dokonalou frašku. 

Navíc nové depeše matně popisují jakousi pableskující rudu zvanou theolit. Krátká rešerše archívů Kapituly odhalila jen pár prastarých, ne zcela přesných svitků zmiňujících pravděpodobnou existenci tohoto materiálu, avšak bez konkrétního využití či dalších zmínek. Ve zprávách z Brožova se ale objevují fráze jako “potenciální zdroj energie”, “neznámý prvek”, “sférické vibrace” či “Pohoda, nic to nedělá.”

Jenže necháte v této situaci možný zdroj síly v rukou totálních diletantů? Zvláště pak Brožovských? Navíc královna Xelesie si na to až podezřele moc brousí zuby. I když je možné, že to celé opět nikam nepovede, starý mág se zamyslel. Bude to stát nějaké zdroje, jak lidské, tak materiální, bude to trošku politické riziko a to i uvnitř Kapituly samotné a celé to bude dosti ošemetné. Stojí to tedy celé za to?   

Po chvilce přemýšlení dospěl k tomu, že ano. Uchopil mléčný krystal, chvíli se soustředil a pak mu v mysli zarezonovalo spojení s jejich diplomatickým atašé.

“Remueli? Vem skupinku nějakých ňoumů, co si potřebují vylepšit renomé a…..ano, do Brožova. Ano, jako vždycky. Samozřejmě, že oficiálně.”

Starý mág odevzdaně zakroutil hlavou a podíval se na prastarý šachový set, na kterém se hla jedna figurka - bílý kůň.

“Ti mladí se to nikdy nenaučí….” zamumlal si pod vousy a vzal si další mléčný krystal….

Na šachovnici se přesunul střelec.