2018 - "Hle, ostrov!"

Ryloh doplul se svou plachetnicí až ke svému oblíbenému místu poblíž Meuhenského proudu. Bylo to dobré loviště. Málokdy se odtud vracel se špatným úlovkem. Skasal plachtu, shodil klec na kraby a nakonec rozhodil síť. Zrovna se chtěl pohodlně uvelebit u kormidla a navést plachetnici blíže k proudu, když cosi škublo jeho lodí. Nejprve si myslel, že do sítě chytl skutečně velkou rybu, ale pak si všiml, že šňůry od sítě jsou volné. Ihned stočil zrak druhým směrem a spatřil, že lano od klece na kraby je našponované k prasknutí. Jeho loď byla tažena ohromnou rychlostí na otevřené moře. Okamžitě  se chopil nože u svého pasu. Doklopýtal až k napjatému lanu a nožem ho přeřízl. Vůbec netušil, co se děje. Rozhlédl se kolem. Ještě nikdy neslyšel o tom, že by se moře chovalo tak divně. Jakoby začalo vřít. Loďka se začala zmítat. Zrovna když si Ryloh myslel, že se převrhne, tak v dáli hladinu moře prorazil ohromný kamenný klín, který rychle stoupal k obloze. Než se Ryloh nadál, tak z něj byla hora a několik dalších vrcholů prorazilo hladinu. Bylo dílem několika málo okamžiků, než se uprostřed moře, kam Ryloh jezdil na lov snad celý svůj život, vynořil ostrov, o kterém nikdy nikdo neslyšel.


~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Mirael Fae (c)

 ~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

 

Berleg, který zrovna dopisoval zprávu pro pána ostrovů, se rozhlédl po tom podivném kusu země. Stále tomu ještě nemohl uvěřit. Když prvně zaslechl zvěsti místních rybářů o ostrovu, který se zničehonic vynořil u Brožova, tak by se býval vsadil, že je to jen hospodská povídačka. Vsadil by se a prohrál by. O pár dní později mu pán ostrovů přikázal, aby zjistil, co je na těch povídačkách pravdy. Nyní už několik týdnů přecházel po ostrově a pečlivě ho mapoval. Vše na tomto místě bylo podivné. Ostrov byl kdovíjak dlouho ponořen, ale přesto byl pokryt starobylými lesy. Pramenilo zde mnoho řek s pitnou vodou a dokonce se sem neuvěřitelně rychle přesídlila zvěř. Nejprve potkával pouze množství ptáků, ale již několikrát zahlédl i stáda jelenů a divokých ovcí. To nejpodivnější však odhalil teprve včera. Ruiny. Starobylé pozůstatky civilizace. Při pohledu na ně se mu vybavili prastaré báje a legendy o městech, s nimiž se utrhl útes a vzalo si je moře a o ostrovech, jejichž obyvatelé rozhněvali bohy, kteří je potrestali a celý ostrov srazili do hlubin. Na ostrově byly věže, pozůstatky vesnic a měst. Staré pevnosti i ruiny budov, jejichž účel nedokázal určit, v nichž nalezl prapodivné krystaly. Ostrov sám leží mezi Brožovem a Arecibem a má velikost přinejmenším čtyř provincií. Ačkoliv jeho podivný původ vyvolával pochybnosti, tak se zdá, že ostrov se již ustálil.

Berleg se krátce zamyslel a pak na konec své zprávy připsal poznámku: „Vhodný k osídlení“. Pak ke zprávě přidal mapu a několik těch podivných krystalů a nechal je odeslat pánovi ostrovů.

 

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

 

Berwick Wolrak stál na přídi Malé krásy, lodě, která plující pod vlajkou pána ostrovů. V rukou třímal pověřovací listinu, která měla změnit celý jeho život. Povolení od pána ostrovů k zabrání nově objevené terra nullius. Co na tom, že to byl podivný a tak nějak strašidelný ostrov. Pro něj to byl prostě ostrov! Navíc ostrov, na němž se má nacházet neobyčejné bohatství. Ty podivné krystaly, které se mají na ostrově nacházet, prý mají neobyčejné vlastnosti. Třásl se nedočkavostí. Tušil, že není jediný, kdo si na novou zemi brousí zuby. Touhle dobou se zpráva o ostrovu, který se sám od sebe vynořil z moře, zcela jistě již roznesla po celém Tornelionu. A každý druhorozený syn, který má zdroje, ale nemá půdu, bude té zprávě velmi pozorně naslouchat. Berwick se utěšoval alespoň myšlenkou, že ostrov má být údajně dost velký na to, aby se na něj vešlo menší království. Zcela jistě tam bude dost místa pro jeho malý kousek země. V tom uslyšel výkřik hlídky v koši na stěžni.  „Země!“. Je to tady! Konečně. Několik dalších dní strávili průzkumem okolí, než dorazili k pobořené pevnosti. Bylo dílem okamžiku, než nad ní zavlála zástava Soldenského panství.