Depresivní bratrstvo Insomnie

V nejtemnější den v roce, na zimní slunovrat, ve století ovocného netopýra v roce pršících žab, trpěl učený a moudrý Fein-Ko strašlivou noční můrou. Z temné propasti, na jejímž okraji stál, se k němu vyškrabal hrůzný netvor, vzdáleně připomínající člověka, jeho tělo ovšem hyzdily zarudlé a místy i zčernalé, kouřící puchýře, tvář měl rozpraskanou žárem a z úst na něj cenil nažloutlé tesáky. Nejděsivější však byly jeho pařáty. Z prstů mu vyrůstaly stopu dlouhé drápy ostré jako břitva. Fein-Ko cítil, že toto není obyčejný sen, pociťoval totiž přítomnost magických sfér, což sen dělalo více skutečný než by chtěl. Netvor, ze kterého se šířil nechutný zápach spáleného masa a jenž chrček: „ Kruegel, kruegel!“ se Fein-Ko nezalekl. Stál s klidnou myslí, věděk že nic nezmůže a jen věřil v zázračnou pomoc proti démonovi, který se k němu neodkladně blížil. A stalo se. Pustou pláň ozářil oslepující záblesk světla, v němž se zjevila postava. Strhl se lítý boj a během několika okamžiků byl démon uvržen zpět do černočerné propasti. Fein-Ko sklonil hlavu, jelikož se nemohl dále dívat na zářnou postavu. „Jsem Insomny, ten jenž bdí nad lidmi a chrání je před Somnusem“ řekl mocný zachránce. Fein-Ko byl vděčen za záchranu a ptal se, jak by také mohl zasáhnout v boji proti Somnusovi. „Jdi a šiř pravdu o tom co jsi zažil, varuj lidi před Somnusem, který se živí a sílí z pozřelých duší, které již nikdy nenaleznou pokoje, a nikdy již neusínej, střež se spánku a střež před ním i ostatní, byť by nastala apokalypsa“, tak pravil Insomny.