Politické Intermezzo 2018/2019

Ayla Seridan uzavřela svou komnatu. Už byl skoro čas. Vstoupila do kruhu, který, nedlouho před tím, nakreslila na podlahu. Zhluboka se nadechla a pronesla zaklínadlo. Náhlý výboj magické energie zavlál jejími vlasy a šaty. Když otevřela oči, tak zjistila, že projekční kouzlo zapůsobilo skvěle. Kruh kolem ní promítal komnatu nejvyšší rady Kaladorské kapituly. Rozhlédla se kolem a zjistila, že, z dvanácti členů nejvyšší rady, je v místnosti přítomno pouze osm z nich. Ostatní, stejně jako ona, použili projekční kouzlo stejně jako ona. Oči všech se upíraly k Cirmeonovi, arcimágovi a nejvyššímu představiteli kapituly. Ten počkal, dokud se v hale nerozhostilo ticho a pak mávl rukou. Barevný písek, který pokrýval podlahu celého sálu, ožil a vytvořil plastický model Tornelionu. Aylu to již nepřekvapilo. Cirmeon byl manipulací s pískem proslulý. V některých okamžicích se zdálo, že písek v jeho přítomnosti plnil jeho vůli stejně samozřejmě, jako by byl jeho další paží.

               „Takže…“ prolomil ticho jeho autoritativní hlas. „Jak jsme na tom s těmi míšenci?“

              „Při vyjednávání s Dahirem jsme narazili. Nejspíše mají s Denardským velkoknížectvím vlastní plány a nechtějí, aby…“ rozpovídal se Khalif Rea, jeden ze členů rady

              „Nemusím Vám snad připomínat, že cesta přes Kjerstad je pro nás stejně důležitá, jako Scordie. Dobrá. Zkusme s tím něco udělat. Pokud možno tak, aby nám Dahir hned nevyhlásil válku.“ Přerušil ho Cirmeon. Mávl prstem a písek se přeskupil tak, aby zobrazil pohyb vojsk kapituly k hranici s Kjerstadem. Pak pokračoval: „Co dál? Nějaký další vývoj?“

              V sále najednou zavládlo nepříjemné ticho. Cirmeon ho okamžitě zaznamenal a evidentně mu velmi rychle začala docházet trpělivost.

              „Tak ven s tím…“

              „Jde o Brožov,“ vyhrkla najednou Ayla a okamžitě pocítila, jak se několika členům rady ulevilo, že to nemusí být oni, kdo o tom arcimága spraví.

              „Snad ne další debakl jako posledně…“

              „Bohužel ještě hůře… Brožov se rozhodl složit lenní slib Gelreánu.“

              „COŽE!!?“ vykřikl Cirmeon, ale pak se hned trochu uklidnil. „Abych to pochopil správně,“ pokračoval ledovým hlasem. „Naši velvyslanci mě ujišťovali, že Brožov chce, za každou cenu, zůstat samostatný. A vy mi teď říkáte, že zeměpáni nejaktivnějšího zřídla divoké magie v Tornelionu přísahali věrnost Xelesii a té její chásce, která si ani nezapálí oheň bez křesadla? To přece nemůžete myslet vážně! Jak se to stalo?“

              „Podle našeho agenta zaslala Brožovská rada Xelesii dopis, ve kterém požádala o přičlenění ke Gelreánu. Nejspíš cítili, že samostatnost je pěkná věc, ale taková bezpečnost… A to zvláště v kontextu toho, co se děje v Tornelionu“

              „Dobrá,“ řekl Cirmeon, který se již poněkud uklidnil. „Naštěstí mezi Brožovem a zbytkem Tornelionu leží Divočina, tudíž se na něj zatím dá pohlížet jako na exklávu a odříznutou kolonii. A my musíme zajistit, aby to nikdy nezašlo dál. Pro teď sezení odkládám. Zůstane tu jen Seridan, Fertheas a Lonborn, vy ostatní můžete odejít. Jo, a těm Brožovským velvyslancům bychom se měli odměnit nějakým novým diplomatickým úkolem, například v Balangenu.“