Poslední prolog

Lenny pozoroval záblesk světla a černý dým stoupající nedaleko z lesa. I na tu dálku dokázal ve větru rozpoznat gobliní smích a pach jejich důlních výbušnin. Pak se mu podařilo jen tak tak uskočit a vyhnout se tak jedoucímu vozu, který by mu jinak v jeho zamyšlení spolehlivě přejel nohu. Podíval se za vozem a zaklel, avšak tiše, neb věděl, že jde o jednu z královských karavan vezoucích theolit, které teď vyrážejí z města prakticky každý den.

 

Rozhlédl se kolem sebe. Bylo léto, tři měsíce po objevu theolitu. Ulice se hemžily těžaři vracejícími se z šichty, zatímco na bránu usedal všudypřítomný prach. Kolem zrovna procházela hlídka, která obracela kapsy žoldákům přicházejícím z lesa a pak skupina lovců se symbolem barona na hrudi, která se hlídce raději obloukem vyhla. Lenny prošel kolem velké mapy znázorňující pozice theolitových dolů a zamířil do hospody, ze které byl slyšet hluk a smích. Uvnitř jej čekala hostina jakou Brožov dlouho neviděl - pečínky, koláče a sličné děvy dominovaly prostoru jako nikdy předtím. Náklady na hostinu prý zaplatila sama královna, aby Brožov mohl náležitě oslavit nový rekord ve vývozu theolitu. Když se však theolitu zrovna odvezlo málo, obzvláště proto, že ho někdo zčořil, tak Galmora měla tendenci motivovat opačnou strategií…

 

Lenny rychle našel své přátele a přitáhl si židli k jejich stolu.

“No to vám povídám, byli takhle velký a měli takovéhle zuby!”

“Jaasně. A nosili s sebou kotlík zlata?”

“Ne, ale měli každý velkou kost!”

Od půlky stolu se ozval tlumený smích, zatímco Job zoufale pokračoval v přesvědčování o tom, co v lese viděl.

“Myslím si, že bychom se měli mnohem víc bát těch lesních lidí, co do lesa nedávno přitáhli.” Ozval se Roj. “Špičatý uši a šípy, to nikdy nedělá dobrotu. Dokonce je prý vede nějaká dryáda!”

“Jo. Jestli budou dělat brajgl u některého z dolů, tak ať si to mistr druid pěkně odnese, to říkám já!”

“Mistr druid se snaží pomoct.” Ozval se Lenny, který byl lesa znalý hraničář. “Kdyby se do toho nemíchal, už by dávno v lese tekla krev.”

Zbytek stolu se na něj nechápavě podíval, pravděpodobně ani neznajíc rozdíl mezi druidem a elfem.

“Dejte tomu čas,” odpověděl Lenny na jejich tázavé pohledy, “lesní lid brzy dokončí modlitby u svého stromu a odejdou v pokoji. Pokud někdo od barona neudělá nějakou blbost…”

 

V momentě, kdy Lenny dořekl tuto větu, se rozrazily dveře a dovnitř vstoupil muž s holí porostlou břečťanem. Celá hospoda očí se otočila jeho směrem a hudba pomalu ztichla. Muž si to pomalým krokem vykročil k čelu dlouhého stolu, kde seděl sám Katcherio - místodržící Brožova. Cestu mu zahradili dva mračící se gardisti než místodržící mávl rukou na pohov. Muž přistoupil blíže a podal místodržícímu srolovaný dubový list, kterým procházely zářivě modré žilky. Místodržící list rozbalil a přečetl si vzkaz, jenž byl do něj vepsán.

“Ano, pošlu tam své zástupce.”

Muž přikývl a odešel.

 

“A co zase mělo být tohle?” ozval se Roj, když se hospoda zase začala bavit.
“Vsadím se, že řešili ten lesní summit.” odvětil Lenny. “Lidé z města a od Barona slíbili druidům, že si ty lesní lidi aspoň vyslechnou, když nic jinýho. Vadí jim samozřejmě ta těžba v lese a hluk, jak jinak.”

“Počkejte, to je tahle věc!” vykřikl další ze štamgastů u jejich stolu. “Tohle jsem sebral u brány, to bude k tomu!”

“Víš, že ty vyvěšený lejstra si odtamtaď nemáš brát…”

“Ale jdi někam.” oháněl se štamgasta zatímco položil lejstro doprostřed stolu.